Stephan Heidenhain pracuje u bnt attorneys-at-law s.r.o. od roku 2004. Je členem Německé (Braniborsko) a - jako evropský advokát od roku 2006, jako český advokát od července 2010 - České advokátní komory a poskytuje klientům, především investorům v České republice, rady z oblasti českého, německého a evropského práva. Studoval právní vědy v Berlíně a Tübingenu (1. státní zkouška 1994). Po referendariátu v Braniborsku (2. státní zkouška 1996) a promoci (Dr. iur.) na Evropské Univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou na téma evropské a polské právo ochrany spotřebitele pracoval mezi lety 1999 a 2003 jako právní poradce pro OBSE v Estonsku a Polsku. Je autorem několika publikací k evropskému a českému právu ochrany spotřebitele, českému insolvenčnímu a energetickému právu, jakož i k právu národnostních menšin a k volebnímu právu. Jeho rodným jazykem je němčina, je schopen vést jednání v češtině, angličtině, polštině a ruštině a má dobré znalosti francouzského a estonského jazyka.
Lhůtu pro odstoupení stanoví nový občanský zákoník jednotně na 14 dní ode dne uzavření smlouvy; pokud spotřebitel není poučen o svém právu na odstoupení, prodlužuje se tato lhůta o jeden rok, tzn. od smlouvy lze pak bez udání důvodu odstoupit do jednoho roku a 14ti dnů (dosud platila lhůta přesně jednoho roku).
Pravidla pro spotřebitelské smlouvy nelze obejít
Podle nového občanského zákoníku také odpadá možnost manipulovat s rozhodným právem pomocí dohody uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem. Pokud podnikatel a spotřebitel uzavřou smlouvu, platí pro spotřebitele pravidla o spotřebitelských smlouvách, od kterých se není možné odchýlit ani na základě dohody.
Definice spotřebitele v novém občanském zákoníku přitom odpovídá definici v právu stávajícím. Spotřebitelem jsou i nadále pouze fyzické osoby.
Informační povinnosti před a po uzavření smlouvy jsou upraveny jednotně pro všechny spotřebitelské smlouvy uzavřené podle nového občanského zákoníku či zákona o ochraně spotřebitele.
Pokud dojde k porušení informační povinnosti, může být podnikateli udělena pokuta podle zákona o ochraně spotřebitele.
Nový občanský zákoník navíc zakotvuje za určitých okolností tzv. předsmluvní odpovědnost (culpa in contrahendo), která je v českém právu poprvé upravena v §§ 1728 a následujícím nového občanského zákoníku.
Požadavky nového občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele na jazyk, ve kterém musí být informace poskytovány, se ovšem liší (zákon o ochraně spotřebitele: česky; nový občanský zákoník: v jazyce, ve kterém byla smlouva uzavřena).
Pro spotřebitele má mimořádný význam úprava všeobecných obchodních podmínek a takzvaných adhezních (tj. předem připravených) smluv, protože ustanovení v nich spotřebitelé fakticky nemají šanci ovlivnit.
Nový občanský zákoník mezi všeobecnými obchodními podmínkami a takzvanými adhezními smlouvami rozlišuje.
Úprava všeobecných obchodních podmínek bude detailnější než dosud. V případě, že si budou všeobecné obchodní podmínky protiřečit, budou platit jen v rozsahu, ve kterém si odpovídají.
V adhezních smlouvách se také počítá s kontrolou obsahu v případech, kdy obsah zásadně odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.
Tato ujednání by přitom bylo možné aplikovat analogicky i na všeobecné obchodní podmínky. Všeobecné obchodní podmínky krom toho nesmí odpovídat podmínkám obsaženým v katalogu zakázaných ujednání v § 1814 nového občanského zákoníku, které byly převzaty z evropského práva a jsou zakotveny i ve stávajícím občanském zákoníku. Žádný další katalog ujednání, který by usnadnil jejich hodnocení, nicméně neexistuje.
Jednostranná změna obchodních podmínek? Za jistých okolností ano
Dále mají podnikatelé, kteří uzavřou smlouvy týkající se opakovaných plnění s větším množstvím spotřebitelů, možnost jednostranně měnit všeobecné obchodní podmínky; předpokladem je, že spotřebiteli je přiznáno právo smlouvu vypovědět, pokud se změnou nesouhlasí.
Všeobecná úprava pro koupi zboží spotřebitelem je součástí regulace koupě a odpovídá víceméně starším předpisům, tj. úpravě prodeje zboží v obchodě obsažené ve stávajícím občanském zákoníku i jeho předchůdci - občanském zákoníku z roku 1950.
Tyto předpisy jsou nicméně pozůstatkem komunistického plánovaného hospodářství a sloužily k zajištění potřeb pracujících. Bylo by proto lepší je zrušit, popřípadě je začlenit do spotřebitelského práva jen v té míře, v jaké se spotřebitelských smluv skutečně týkají.
Další změny nás ovšem čekají, neboť do konce roku 2013 je třeba transponovat evropskou směrnici 83/2011/EU a nový občanský zákoník ji v některých oblastech nezohledňuje.
K zohlednění směrnice 83/2011/EU v českém právu je třeba podotknout, že zákonodárce v novém občanském zákoníku nevyužil možnosti vyjmout z regulace podomní obchody, jejichž hodnota nedosáhla výše 50 EUR.
Po 1. lednu 2014 krom toho zůstává v platnosti zákon o ochraně spotřebitele a některé další, jako je zákon o spotřebitelském úvěru či zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu.
Uvedené shrnutí má přitom pouze prozatímní charakter, neboť zákonodárce v souvislosti s novým občanským zákoníkem plánuje další změny, které budou schváleny až velmi krátce před 1. lednem 2014.
Podrobnostem ke smlouvám uzavíraným distančním způsobem a podomním obchodům zůstane vyhrazen další článek.
Tento článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
