Ochrana slabší strany při smlouvách uzavíraných adhezním způsobem

Podnikatel často vyjednává nejen se sobě rovnými, ale i se slabšími partnery. Takové „vyjednávání“ často vypadá tak, že podnikatel položí na stůl návrh, o kterém se dále nesmlouvá (jde o zápas na jedno kolo), řekne – ber, nebo nech ležet a běž; zkrátka určí obsah případné smlouvy sám.

To je smlouva uzavřená adhezním způsobem. Situace je pro slabší stranu komplikovanější, nemá-li na výběr a nabídku přijmout musí, i proto, že plnění je pro ni často nepostradatelné. Právo proto poskytuje slabší straně určitou ochranu.

S adhezními smlouvami se setkáváme v případě poskytování licencí k softwarovým produktům, v bankovnictví či pojišťovnictví, u telefonních operátorů, v dopravě nebo při dodávkách různých energií.

Subjekty poskytující uvedené služby jsou silnými hráči, kteří často uzavírají větší množství typizovaných smluv a používá k tomu většinou různé vzory nebo formuláře.

Obrana slabší strany

Občanský ani obchodní zákoník dnes výslovně nic nestanoví o tom, jak se má podnikatel v právním styku chovat vůči slabší straně, ani jeden z uvedených zákoníků neobsahuje regulaci smluv uzavíraných adhezním způsobem.

To však neznamená, že by ochrana slabší strany nebyla. Každý podnikatel totiž musí jednat v souladu se zásadou poctivého obchodního styku, stejně jako v souladu s dobrými mravy a musí dodržovat pravidla hospodářské soutěže. Liberálnější pohled má právní úprava na případy, kdy spolu vyjednávají podnikatelé, přísnější je v těch případech, kdy podnikatel vystupuje vůči nepodnikateli, nejvíce jsou pak chráněni spotřebitelé.

Uzavření smlouvy adhezním způsobem není samo o sobě problematické. Potíž však způsobují nerovné podmínky, které se v takových smlouvách vyskytují. Z toho důvodu, že při uzavírání smlouvy byly podmínky jednou stranou v podstatě nadiktovány straně druhé, mohou být neplatné, anebo může soud silnější straně odepřít pomoc při jejich prosazení (např. pro rozpor se zásadou poctivého obchodního styku).

Nový občanský zákoník a adhezní smlouvy

Nový občanský zákoník obsahuje výslovnou regulaci smluv uzavíraných adhezním způsobem. Ochrana slabšího je tak srozumitelnější a přesnější. Zákoník stanoví, že speciální pravidla se použijí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

Slabší strana je chráněna vůči různým ujednáním (doložkám) v adhezních smlouvách. Zároveň se však silnějším stranám (zejména podnikatelům) dává návod, jak mají postupovat, aby vyloučily nebo alespoň snížily riziko, že bude na určité smluvní ujednání nahlíženo jako na neplatné.

Např. klasická doložka typu „Nedílnou součástí této smlouvy jsou též obchodní podmínky dodavatele.“ je nebezpečná a je platná jen v tom případě, když je s ní slabší strana nejen seznámena (tzn., že si ji přečte ve smlouvě), ale navíc musí být seznámena i s jejím významem.

Je tedy na silnější straně, aby jasně a srozumitelně smluvnímu partnerovi vysvětlila, že se na něho díky této doložce vztahují všechna práva a povinnosti uvedené v dokumentaci, která je dostupná tam a tam, a že nedodržení některé povinnosti tam uvedené má stejné následky jako nedodržení povinnosti v samotné smlouvě, kterou podepisuje.

Mezi další potenciálně nebezpečné doložky patří takové, které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo takové, které jsou pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelné. Nejtěžším prohřeškem je ujednání, které je pro slabší stranu zvláště nevýhodné, aniž je proto rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech.

Takovou doložku nemůže podnikatel žádným způsobem zachránit, její neplatnosti se může slabší strana dovolat vždy.