Slovensko se za nové vlády Roberta Fica stane nejvíce proruskou zemí v Evropské unii. Píše o tom server pravda.ru v komentáři k výsledkům slovenských předčasných voleb. Další listy přičítají "socialistický revanš v Bratislavě" hlavně vlivu aféry Gorila, která vyústila v oslabení pravice a v návrat Ficových sociálních demokratů (Směr-SD) k moci.

Slovenští voliči podle serveru pravda.ru "sotva v prvé řadě mysleli na zahraniční politiku", ale "pro Rusko zde mohou nastat dobré časy", protože k moci se vrací Fico a "těžko v celé EU najít politika příznivěji naladěného vůči naší zemi".

Robert Fico

15. září 1964 - narodil se v Topolčanech, kde později vystudoval gymnázium.

1982-1986 - studium na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (titul JUDr.).

1986-1992 - vědecký pracovník v oblasti trestního práva na Právnickém institutu Ministerstva spravedlnosti SR.

Od 1992 - poslancem Národní rady SR, do roku 1999 za Stranu demokratické levice (SDL); v období 1992-2002 člen ústavně-právního výboru; v letech 2002–2006 člen výboru pro lidská práva, národnosti a postavení žen.

1999 - odchod ze SDL, 11. prosince 1999 založil novou politickou stranu Směr a byl zvolen jejím předsedou.

2002-2006 - předseda poslaneckého klubu strany Směr (později Směr-sociální demokracie).

2006-2010 - předseda vlády.

Od 2010 - místopředseda Národní rady.

Poražená středopravá koalice podle komentátora sdružovala "typické euroatlantisty", pro které Rusko bylo na okraji zájmu. "Ale myslet si, že Fico je úplně proruský, by bylo nesprávné. Vládu už vedl v letech 2006 až 2010 a nevyvedl Slovensko ani z EU, ani z NATO," konstatoval. I nyní ve Ficově programu zůstává evropská politika klíčovou, ale to někdejšímu premiérovi svého času nebránilo dostat vztahy s Ruskem na "nebývale vysokou úroveň".

Stáhl Slováky z Iráku

Fico hned po prvém příchodu k moci v létě 2006 stáhl slovenské vojáky z Iráku a kritizoval politiku svého předchůdce Mikuláše Dzurindy za jednostrannou orientaci na USA a NATO a za přehlížení Ruska. Vzápětí dokázal, že nehovoří do větru. Kritizoval tehdy chystané umístění americké protiraketové obrany v Česku a Polsku, "neposlušnost" vůči USA a EU projevil i odmítnutím uznat nezávislost Kosova, i když se nejspíše řídil ohledy na "maďarský separatismus".

Během rusko-gruzínského konfliktu o Jižní Osetii slovenský premiér jako první z evropských politiků za viníka označil Gruzii, a ne Rusko, a na ruské straně stanul i během rusko-ukrajinské "plynové války" v lednu 2009, kdy veškerou odpovědnost za mrznutí krajanů svalil na Kyjev.

"Takový člověk teď povede Slovensko v nejbližší době. Evropských politiků, kteří mají dobrý vztah k naší zemi, je málo a jejich hlas je špatně slyšet. Teď by Rusko mohlo využít Ficův příchod k moci k vlastnímu prospěchu," uzavřela pravda.ru.