Revoluční nálady Damašek nezměnily. Lidé se chodí bavit a čekají, až se situace uklidní

Z obřího billboardu umístěného na socialistickém výškovém domě shlíží Bašár Asad v nadlidské velikosti na zaprášenou ulici a nad jeho levým ramenem září ozdobný nápis I believe in Syria ("Věřím v Sýrii"). A stejný portrét, občas doplněný velkými černými brýlemi, je i na suvenýrech napříč obchůdky Starého Damašku.

Ještě v prosinci roku 2010 to v Damašku vypadalo, že význam syrského prezidenta doslova nejde nevnímat. Jeho podobizny se objevovaly všude: na plakátech na zdech domů, na sloupech veřejného osvětlení, či jako loga na autech a nejrůznějších prodejních předmětech.

O tom, že se v Tunisku před pár dny na protest proti autoritářské vládě upálil mladý muž a spustil tím Jasmínovou revoluci, zatím nikdo nemá ani tušení.

Na první pohled to však vypadá, že lidé se věnují svým záležitostem, aniž by na nich domněle nepřetržitý dohled vedení země zanechával nějaké stopy. Úzké uličky čtvrti Súq as-Sarúdža jsou po ránu prázdnější, člověk míjí většinou osamělé chodce či malé děti ve školních uniformách s velkými brašnami.

V pekařství jsou již vyloženy čerstvě upečené chleby a "pizzové" placky na prodejním pultě, před kterým se rychle střídají zákazníci. Široká rušná ulice u Džisr ath-Thaurá již překypuje pohybem a hlukem neustále houkajících aut – klakson se v arabských zemích užívá obvykle místo blinkrů.

Na autobusové zastávce čekají zástupy mladíků a zahalených dívek mířících do škol. V tom všem ruchu se na první pohled vyjímají cizinci, barvou pleti i stylem oblékání.

Ještě před čtrnácti měsíci bylo v Damašku živo. Lidé se starali o záležitosti všedního dne a nic nenasvědčovalo tomu, že se za několik týdnů do Sýrie dostane silná revoluční nálada postupující ruku v ruce Arabským jarem.

V současné době je Sýrie jedním z nejsledovanějších míst na Zemi. A politické napětí se projevuje i na postojích obyvatel metropole.

Ještě v létě se lidé v Damašku snažili politickou situaci příliš nevnímat, vyhýbali se jí. Snažili se chovat, jako by se nic nedělo, přestože v jiných městech Sýrie zuřily boje mezi ozbrojenými povstalci a prorežimní armádou. Počet zahraničních návštěvníků pobývajících v Sýrii za účelem studia, práce či turismu, se oproti předchozímu roku sice zmenšil, ale stále bylo běžné potkat na ulici hlavního města cizince.

Rozdělená společnost

Syrská společnost se ale značně a nepřehledně rozdělila. Stoupenci režimu chtějí vrátit situaci do starých kolejí, jsou přesvědčení, že cokoli dalšího bude horší než to předchozí. Protestující se naopak snaží přitáhnout mezinárodní pozornost, protože usilují o pomoc zvenčí.

Dál ale chodí do práce i do školy, posedávají v kavárnách a navštěvují taneční kluby. Jsou totiž přesvědčeni, že se napětí přežene a vše se vrátí do normálu. Většina lidí si prostě přeje klid. Nejde jim ani tak o změnu režimu, jako o stabilizaci situace. O to, aby je ráno namísto budíku nevzbudil výbuch bomby.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 7 příspěvků