Jak změní EU tvář, až zvolí svého ministra zahraničí?

Během čtvrtečního mimořádného summitu EU by se měli premiéři a prezidenti členských států sejít v Bruselu a s ohledem na blížící se vstup Lisabonské smlouvy v platnost podstoupit finální kolo vyjednávání, možná i hlasování o obsazení dvou nových důležitých pozic, které tato smlouva ve struktuře zavádí. Spolu s těmito kroky přichází také řada důležitých změn ve fungování této oblasti evropské politiky.

V oblasti vnějších vztahů EU je možné tvrdit, že Lisabonská smlouva dosáhla řady cílů Laekenské deklarace z roku 2001, která slibovala mimo jiné zahájení reforem, které měly vést ke zpřehlednění evropských struktur, unijních smluv a posílení role EU ve světě. Oblast vnějších vztahů byla alespoň v oblasti ambicí, byť o něco méně v oblasti vnějších symbolů, schopna přežít krizi spojenou s odmítnutím evropské Ústavní smlouvy ve Francii a v Nizozemsku.

Jaká by tedy mohla být pozitiva nového právního základu, nových institucí a postů?

Hlavní inovací je nepochybně vytvoření pozice Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který bude zároveň místopředsedou Evropské komise - ten bude mít k dispozici Evropskou službu vnější akce (ESVA). V jeho osobě dojde k překlenutí příkopu, který v oblasti vnějších vztahů EU existoval od Maastrichtské smlouvy.

Nový vysoký představitel bude mít také formální právo iniciativy - tedy předkládání návrhů členským státům v přípravných orgánech Rady EU i na samotném každoměsíčním zasedání Rady ministrů zahraničních věcí.

Část nástrojů tradičně chápaných jako součást zahraniční politiky byla začleněna do prvního pilíře EU fungujícího na komunitárním principu, zatímco tehdy nově vytvořená Společná zahraniční a bezpečnostní politika formovala druhý pilíř EU fungující na mezivládním základě.

S novým „ministrem zahraničí“ EU se toto institucionální rozdělení stírá a EU by konečně měla mít solidní příležitost dosáhnout kýžené koherence a lepší účinnosti při koordinaci používání rozličných nástrojů vnějších vztahů, na které vydává v různých oblastech (a kapitolách rozpočtu EU) několik miliard eur ročně.
Zachovány naopak zůstávají principy rozhodování a specifická pravidla (vč. různých modelů financování), především v oblasti bezpečnostní a obranné politiky EU.

Konec předsednictví?

S novými funkcemi bude zároveň zrušena dosavadní praxe rotujícího šestiměsíčního předsednictví členských zemí v oblasti vnějších vztahů EU – Radě ministrů zahraničí a jejím přípravným výborům bude nyní předsedat právě „ministr zahraničí“ EU nebo jím pověřený diplomat. Nový „ministr zahraničí“ EU bude dále moci vytvářet za pomoci evropské diplomatické služby a za plné účasti členských států dlouhodobé strategie vycházející z přirozenějšího plánování a koordinace použití nejvhodnějších nástrojů ze široké škály politik EU – od prevence konfliktů, přes rozvojovou pomoc, finanční pomoc, politický dialog, až po případné vyslání civilní či vojenské operace Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), která se změní na tzv. Společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP). Tradiční pravomoce Evropské komise ovšem zůstanou v platnosti, a tak bude za vlastní provádění obchodní či rozvojové politiky odpovědný příslušný komisař. „Ministr zahraničí“ EU na tyto oblasti bude moci působit při již zmíněném vytváření strategií a dále potom jako nový místopředseda Komise bude mít důležitý vliv i na jednání Komise, která rozhoduje v rámci kolegia komisařů.

Kromě toho se výrazněji promění i tvář EU po celém světě, kde se dosavadní delegace Evropské komise transformují na plnohodnotné delegace EU. Naši občané by v budoucnu mohli mít např. možnost využívat jejich služeb a konzulární ochrany v těch zemích, kde by nebyla česká ambasáda.

V těchto nečlenských zemích by pak mělo dojít k větší harmonizaci nástrojů EU, které doposud kontrolovala Evropská komise na straně jedné a členské státy skrze Generální sekretariát Rady EU na straně druhé.

Jako dobrý příklad této druhé kategorie mohou sloužit Zvláštní představitelé EU, jichž v důležitých krizových regionech či zemích působí více než tucet, nebo civilní a vojenské operace EBOP. Těch už EU v uplynulých šesti letech provedla či stále provádí téměř 25.

Lisabonská smlouva tak ve svém textu vyvažuje principy kontinuity i flexibility, jakož i rozumné směsi pravomocí na národní i unijní úrovni.

Inovace Lisabonské smlouvy jsou však pouze potenciálem, který může nový ministr zahraničí EU využít nebo nechat ležet ladem a nadále plout v hlavním proudu. V tomto bodě můžeme být moudřejší už ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách podle typu osobnosti, kterou premiéři a prezidenti členských států EU na tuto pozici nakonec vyberou.

• Diskuse
• Celkem 5 příspěvků