ANIMACE: Lisabonská smlouva ve 12 bodech

Lisabonská smlouva nebo také Reformní smlouva koncipována jako alternativa ke dvěma již existujícím unijním smlouvám, Smlouvě o Evropské unii (nebo také Maastrichtská smlouva), a ke Smlouvě ustavující Evropské společenství (Římská smlouva), a to včetně všech postupně přijatých dodatků.

Právní subjektivitu Evropské unie jako celku považují kritici Lisabonské smlouvy za důkaz rodícího se superstátu, který
postupně nahradí a pohltí národní státy. Evropské unii však schází základní pravomoc typická pro stát, protože Evropská unie nemůže sama o sobě rozhodnout, které pravomoci bude mít a které si případně vezme od národních států.

Přesun hlasování od jednomyslnosti ke kvalifikované většině bez demokratické kontroly by se mohl stát pouze v případě, že by některý prezident nebo premiér jednal bez ohledu na názor národního parlamentu nebo dokonce v rozporu s ním.

Projděte si to nejdůležitější ze smlouvy, o které se nyní mluví, ve dvanácti hlavních bodech

Další malé, ale důležité body...

1. Vzájemná solidarita

Novinka ve vztazích mezi členy Evropské unie, kterou přináší Lisabonská smlouva.

Podle ní jsou si členové povinni přijít na pomoc, pokud některého z nich postihl teroristický útok nebo přírodní pohroma. Jakákoli společná vojenská akce je však podmíněna ustanoveními, která berou ohled na nejrůznější národní zájmy. Mnohé přijaté dodatky smluv mluví také o solidaritě v oblasti dodávek energií. Společná energetická politka, jak ukázala takzvaná plynová krize na počátku letoška, však fakticky neexistuje.

2. Obrana

Lisabonská smlouva počítá s tím, že členské státy dospějí k dohodě o společné obranné politice.

Musel by o ní jednomyslně rozhodnout summit a musely by s ní vyjádřit souhlas národní státy tak, jak to vyžaduje jejich právní řád. Vzhledem k tomu, že mezi členy unie jsou také neutrální země, jako Finsko či Irsko, se počítá s tím, že na společné obranné a bezpečnostní politice by se mohly dohodnout ne všechny, ale jen skupina států.

Některé státy, hlavně Británie, se obávají, aby se společná obranná politika unie nestala náhražkou Severoatlantické aliance. Zároveň platí, že bez Británie, která má spolu s Francií největší armádu, není společná obranná politika unie možná.

3. Klimatická výzva

Mezi oficiálními cíli politiky Evropské unie je v Lisabonské smouvě výslovně zmíněn boj proti důsledkům klimatických změn a globálního oteplování. Toto ustanovení je kritizováno odpůrci Lisabonské smlouvy vzhledem k panujícím rozdílným názorům na závažnost klimatických změn a globálního oteplování.
*
Evropská ústřední banka získá oficiální status unijní instituce.

4. Evropský soudní dvůr

Měl by dostat možnost rozhodnout "v minimální lhůtě" v těch naléhavých případech, kdy se jedná o případy zadržení jedince.

Nadále jsou z jurisdikce Evropského soudního dvora vyňaty oblasti zahraniční politiky, měl by však mít možnost přezkoumat
sankce uplatněné vůči jiným státům. Měl by mít také jurisdikci v některých oblastech "svobody, bezpečnosti a justice", které se však nemají dotýkat policejní a trestní spolupráce.

Výjimky

Vedle nejsilnější výjimky, kterou si z Listiny práv a svobod vyjednaly už před dvěma lety Británie a Polsko, si další výjimku vyjednala Británie a Irsko.

Týká se změny od rozhodování jednomyslností ke kvalifikované většině v oblasti policie a soudnictví. V Irsku bude toto ustanovení přezkoumáno po třech letech, kdy Lisabonská smlouva vstoupí v platnost.

Dvousměrný proces

Lisabonská smlouva obsahuje ustanovení, podle něhož dělení pravomocí mezi členské státy a Evropskou unii je dvousměrný proces, což se vykládá tak, že pravomoci nemusí být přenášeny pouze z národních států na unii,
ale také z unie na národní státy.

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků