reklama
reklama
30. 6. 2009 | poslední aktualizace: 29. 6. 2009  22:05

Gruzie rok po válce. Pomoc Západu má cenu života

Pozorovatelské mise OBSE v Gruzii končí. Na místě budou nadále operovat pozorovatelé z EU. Tisíce lidí z postižených oblastí zůstávají ve speciálních táborech.
Čtěte více o: Gruzie | rekonstrukce | mise | konflikt | Rusko
reklama

Čtvercové domy o rozloze dvaceti metrů čtverečních v lepším případě vybavené vlastním záchodem a tekoucí vodou. Na takový prostor se necelý rok po válce na Kavkaze „smrsknul“ život více než 20 tisíc Gruzínců, kteří přišli loni v srpnu kvůli rusko-gruzínskému konfliktu o střechu nad hlavou. V táborech pro uprchlíky vybudovaných během několika týdnů Evropskou unií a neziskovými organizacemi budou žít ještě minimálně několik měsíců.

Většina z nich pochází z Gori nebo jihoosetinského Cchinvali, míst, která byla válkou zasažená nejvíce. „Šli bychom domů, ale náš dům vypálili a vyrabovali,“ tvrdí. Mnozí se vrátit bojí, protože na hranicích odštěpeneckých regionů dál působí ruské jednotky. Přítomnost zahraničních misí, které mají zajišťovat klid v regionu, na jejich názoru nic nemění.

Bezpečnost a rekonstrukce

„Máme strach z Rusů, stále na nás vyvíjejí tlak,“ popisuje šestnáctiletý chlapec z Cchinvali a jeho sestra přikyvuje. Oba žijí se svou matkou v satelitu v regionu Mskheta vzdáleného zhruba půl hodiny od metropole Tbilisi, do školy nechodí a o práci je v celé provincii nouze. Během dne tak okopávají záhony před vchodem a chodí pro vodu, která v táboře teče jen dvě hodiny.

Práci nemá ani padesátiletý Georgi Kočišvili. Pochází z Gori, ale zpět už nechce. Podle svých slov se „nebude klanět před ruským samopalem“. Domek Kočišviliho rodiny stojí několik set metrů od první rodiny, kemp pro tzv. IDP (internal displaced person) ale vypadá v jeho „ulici“ mnohem utěšeněji – koupelna se záchodem i teplou vodou a satelit patří ke standardní výbavě zdejších domků.

Na otázku „proč ten rozdíl“ zná málokdo odpověď, při výběru lokality pro uprchlíky údajně neplatila žádná pravidla. Jak přiznává šéf místní evropské mise, „lidé měli více či méně štěstí“. Zmatek v rozdělování ubytování a financí popisuje také vedoucí české společnosti Hand for Help operující v oblasti Jaromír Dolanský: “Klíč k rozdělování jsme dosud nepochopili. Někdo dostal domky tři až čtyři na rodinu, jiný kompenzaci 10 tisíc dolarů, a někdo nic“.

Text pokračuje pod fotogalerií 

 

Při pohledu na obzor nad satelitním městečkem se nabízí ještě jedno zdůvodnění, proč jsou některé přístřešky „přepychovější“ - na kopci nedaleko „luxusnějšího“ tábora se tyčí rozsáhlá letní rezidence prezidenta Michaila Saakašviliho.

Ten má podle místních jiné starosti – řeší nezaměstnanost a chybějící průmysl v celé zemi. Lidé v táborech gruzínské vládě nic nezazlívají, jsou si ale vědomi, že za své aktuální útočiště vděčí hlavně financím i fyzické síle ze zahraničí.

Na druhé straně bariéry

Více než o zásluze místních politiků mluví o západní pomoci také obyvatelé malé osady Ergneti vzdálené jen několik kilometrů od centra Jižní Osetie Cchinvali. Na rozdíl od tisíců běženců se mohli několik měsíců po válce vrátit domů. Zrekonstruovat zborcené a vypálené příbytky jim pomohla EU spolu s Dánskou radou pro uprchlíky, žijí tu ale především díky svému odhodlání – rok po válce se necelých dvě stě metrů od vesnice tyčí na hranici s Osetií ruská vlajka a na místo přechodu stojí barikáda vytvořená z pytlů s pískem.

Místní si ani při vzpomínce na loňský konflikt z Rusů nic nedělají. „Tohle všechno zůstalo po kazetových bombách,“ ukazuje starší žena na strženou střechu a propálenou díru v kuchyni. „Jestli se bojím Rusů? Teď už ne,“ říká klidným hlasem. I evropští představitelé potvrzují, že na hranici panuje relativně klid – od srpna 2008 tu zemřelo „jen“ devět policistů.

Pár desítek kilometrů od jejího domu přitom teď probíhá rozsáhlé vojenské cvičení ruské armády. Děje se tak bez přítomností pozorovatelů OBSE, kterým se ani po půlročním vyjednávání nepodařilo dosáhnout souhlasu Moskvy s prodloužením mise.

Úkol dohlížet na plnění příměří mezi oběma stranami konfliktu nyní plně převezmou mise Evropské unie, i budoucnost mise OSN v oblasti je totiž po nedávném vetu Ruska v Radě bezpečnosti nejasná. Podle místních thinktanků nehrozí mezi Tbilisi a Moskvou nový konflikt, protože Rusko nemá zájem více narušit již nikterak nevalné vztahy se západem a Spojenými státy. O uplynulém víkendu se dokonce ruští představitelé zavázali k obnovení vojenské spolupráce s NATO.

Dosavadní mise v Gruzii a výlohy
 - Mise OBSE - 20 pozorovatelů mezi Jižní Osetií a Gruzií. Končí k 30.6.2009
 - Mise OSN – 15. června Rusko vetovalo prodloužení mandátu
 - Mise EU – 225 pozorovatelů na hranicích Jižní Osetie a Abcházie, mise má mandát do září
 - 9,7 milionů EURO poslaly evropské země Gruzii od konfliktu
 - 22 tisíc IDP – množství gruzínských občanů, kteří se octli bez domova
 - Důchod na osobu - 85 lari ( cca 1200 Kč)

 

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Putin je agresor, potvrzeno (mach)
Agresor je Putin a jeho zvířata.
Re: Gruzie rok po válce. Pomoc Západu má cenu života (anonym)
Došli ti prášky,viď?
Mach je hlupák. Potvrzeno. (anonym)
Předvedl si, že disponuješ procesorovou kapacitu nenejvýše domácí...
Gruzie rok po válce. Pomoc Západu má cenu života (Gloria)
SAKAŠVILI JE SAMOZDŘEJMĚ DAREBÁK, ALE TO JE NÁŠ DAREBÁK, TO JE...
Re: Gruzie rok po válce. Pomoc Západu má cenu života (anonym)
Za kterým oceánem ?
Zobrazit diskusi
Nejčtenější
reklama
VIDEO
Karel Randák
Tomáš Málek
On-line rozhovor
Česko
České deníky mají dnes na titulní straně jedno jméno: Rath. Zadržení a...
reklama
reklama