A dost varoval íránský vůdce. Co přijde dál? Tanky?

Anketa

Měla by íránská opozice pokračovat v protestech?

ANO

90%

NE

10%

Hlasovalo 88 čtenářů

Už týden se Írán zmítá v nepokojích, jejichž příčinou je nesouhlas opozice s výsledky prezidentských voleb. I přes zákaz nejvyšších míst a výhrůžky íránské policie, že tvrdě zasáhne proti jakýmkoliv protestům, budou demonstrace pokračovat i v sobotu odpoledne.

Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí, nejvyšší autorita v zemi, v pátek vyzval vůdce demonstrací, aby pouliční protesty ukončili. Varoval je, že v opačném případě ponesou odpovědnost za všechny důsledky.

Opozice žádá opakování voleb, které byly podle ní zmanipulované.

Na sobotu si poražené kandidáty pozvala Rada dohlížitelů, nejvyšší ústavní orgán, k projednání jejich stížností na údajnou neregulérnost hlasování. Celkem bylo podáno téměř 650 žádostí o přezkoumání voleb, rada nicméně ohlásila, že výsledky svého rozhodnutí zveřejní už v neděli.

Chameneí nicméně už označil za definitivního vítěze voleb staronového prezidenta Mahmúda Ahmadínežada, po několikadenním mlčení vyloučil jakoukoli manipulaci s hlasy i možnost opakování voleb a vyzval Íránce ke klidu a smíru.

Vůdce demonstrací nejvyšší ajatolláh vybídl, aby pouliční akce ukončili, "protože v opačném případě ponesou odpovědnost za důsledky". Analytici tuto pasáž projevu označili za otevřenou hrozbu.

Stoupenci poraženého reformního kandidáta Míra Hosejna Músávího plánují na sobotní odpoledne další protestní demonstraci, kterou ovšem sám Músáví odvolal a ministerstvo vnitra zakázalo. Druhý reformní kandidát Mahdí Karrúbí nejprve oznámil, že manifestace se konat bude, krátce po poledni ji ale také odvolal.

Músáví také ohlásil, že v sobotu odpoledne vystoupí s "důležitým sdělením", nesdělil ale žádné podrobnosti.

Jestli opoziční demonstranti navzdory zákazu ministerstva a výzvám reformistů masově vyjdou do ulic, může se sobota stát přelomovým dnem v bouřlivém povolebním vývoji v Íránu. Očekává se totiž přitvrzení přístupu íránských bezpečnostních složek k demonstrantům - i vzhledem k pátečnímu ostrému projevu ajatolláha Chameneího.

Rozhovor s Golnaz Esfandiaríovou: Pevně doufám, že to v Íránu neskončí tanky

Minulý pátek šla vůbec poprvé ve svém životě volit na íránské velvyslanectví v Praze; předtím totiž něco takového považovala za naprostou zbytečnost.

Teď s napětím sleduje, jak zjevně zmanipulované prezidentské volby v její zemi nečekaně přerostly v masové protesty proti režimu.

Íránská novinářka Golnaz Esfandiaríová se narodila v Teheránu a vystudovala klinickou psychologii na Karlově univerzitě v Praze. V Radiu Svobodná Evropa/Radiu Svoboda začínala v asijské redakci, dnes pracuje v ústředním newsroomu a jako redaktorka se specializuje na Írán a Afghánistán. V RFE/RL je také editorkou Perských listů, anglického výběru z íránských blogů. Je svobodná.

Autorem rozhovoru je Tomáš Němeček.

HN: Německý týdeník Der Spiegel o Íránu napsal, že je to kombinace Vatikánu (vliv duchovních) s parlamentními volbami ve stylu Blízkého východu, ale se severokorejskými prvky (jaderný program, kult "milovaných vůdců"). Zdá se vám taková charakteristika výstižná?

Myslím, že je to dobrý popis, Írán má prostě víc tváří. Během voleb mi spousta lidí říkala: Vždyť to je kampaň jako na Západě, i s televizní debatou, jen je v těch volbách mnohem víc nadšení.

Jenže zároveň všichni čtyři kandidáti museli projít důkladnou prověrkou Rady dohlížitelů. Kdybych chtěla kandidovat já, budu vyřazena hned: jsem žena a vzhledem k mému životnímu stylu a práci by mě neuznali za "loajální k principům islámské republiky".

Írán vykazuje určité prvky demokracie. Až na to, že současná povolební situace není demokratická ani trochu.

V Íránu musíte číst mezi řádky

HN: Napsala jste na blogu CNN, že jste šla poprvé v životě volit. Nebyla jste nakonec na íránské ambasádě v Praze jedinou voličkou?

Kdepak, vzala jsem dva kolegy. Ale i někteří lidé z Íránu psali na internetu, že jdou poprvé volit - aby řekli "ne" prezidentu Ahmadínežádovi.

HN: Existovaly předvolební odhady?

Nějaké průzkumy dělaly vládní agentury, ale nedají se považovat za spolehlivé. Zdálo se, že Ahmadínežád a hlavní reformistický kandidát Músáví mají vyrovnanou podporu. Což bylo trochu překvapení: Músáví není zrovna charizmatik, není výmluvný, nepoužívá ani lidový jazyk jako Ahmadínežád. Ale vytvořil - možná i k vlastnímu překvapení - současnou protestní vlnu.

HN: Máte nějakou teorii, proč režim tak brutálně prosazuje neuvěřitelný výsledek, drtivé Ahmadínežádovo vítězství? Kdyby to bylo ve druhém kole řekněme 54:46 a výsledky věrohodněji odrážely složení íránské populace, Západ by to přijal. Možná by se nekonaly ani velké protestní demonstrace.

Músávího lidé říkají, že v noci po volbách jim původně volali z ministerstva vnitra, že vyhrál a má si připravit prohlášení. Jenže pak přišli lidé z bezpečnostních složek a situace se změnila. Státní agentura zveřejnila oficiální výsledek a Ahmadínežád i vláda volby prohlásili za svobodné... Proto Músáví mluví o kouzelnickém triku.

Možná si establishment přál, aby Ahmadínežád vyhrál s enormně silným mandátem. Aby mohl říkat, že za ním stojí 63 procent populace. Jen asi nečekali tak mohutné protesty.

HN: Ale copak je Músáví taková hrozba? Když s ním německý Spiegel dělal v květnu rozhovor, v klíčových otázkách - například u jaderného programu - nenašel mezi ním a Ahmadínežádem rozdíl. Je to bývalý premiér, prověřený člověk z establishmentu...

Hodně lidí věří, že nejvyšší vůdce, ajatolláh Chameneí podporuje Ahmadínežáda - i když oficiálně prohlašuje, že je neutrální. Asi před rokem se sešel s prezidentem i vládou a řekl jim: Pracujte, jako byste měli být u moci ještě pět let. Tím se považoval další mandát za jistý. (Ostatně: Ahmadínežád by byl vůbec prvním prezidentem islámské republiky, který by nebyl zvolen na druhé volební období.)

Možná se ajatolláh bál, že kdyby prezident prohrál, byl by to i jeho neúspěch. Také se říká, že když býval Chameneí sám prezidentem a Músáví premiérem, bylo mezi nimi napětí. To je prostě Írán: systém je neprůhledný, proto koluje šeptanda, různé spekulace, čte se mezi řádky.

HN: Západ výsledky neuznal. Ale "prozápadní" prezidenti Iráku, Afghánistánu či Pákistánu už Ahmadínežádovi gratulovali. Je to běžná sousedská zdvořilost, nebo projev strachu? Anebo ty gratulace byly na blízkovýchodní poměry málo srdečné?

Těžko říct. Írán je mocná země, zasahuje do dění v Iráku a v Afghánistánu a raději by ho měli jako přítele než nepřítele. Takže jim jistě jde o dobré sousedské vztahy, ale hlavně chtějí stabilitu - Ahmadínežáda už znají.

Pro Íránce je důležité, že výsledky zatím neuznal Západ. Píší nám - byly to ukradené volby, vzkažte světu, že to není náš prezident.

Rajčata jsou už dražší než v Česku

HN: Jste editorkou Perských listů, výběru z íránských blogů. Máte nějaký oblíbený?

Pro mě je zajímavý každý. Sledovala jsem na nich každodenní stížnosti na drahotu, volební nadšení i povolební šok. Teď z nich čtu hlavně hodně zlosti a vzteku. Hodně blogerů má pocit, že jim režim ukradl hlas.

Pro mě jsou ale zajímavé i opačné hlasy - blogy lidí z milic Basídž.

HN: Co jste se z nich dozvěděla?

Jak uvažují. Třeba když jeden z nich napíše, že všichni ostatní kandidáti nejsou dobří věřící a že kdo je proti Ahmadínežádovi, je i proti nejvyššímu vůdci - ajatolláhovi Chameneímu.

HN: V Íránu je i podle oficiálních statistik míra nezaměstnanosti 17 % a inflace 25 %. Myslí si Íránci, že žijí lépe než jiné národy v regionu? Když se srovnávají s Afghánistánem nebo Irákem, mohou mít pocit nadřazenosti?

Možná ne nadřazenosti, ale... Nepochybně mají lepší život než Afghánci, kteří čelí větší chudobě a bojům. Hodně Afghánců přichází do Íránu pracovat, odhaduje se to na milion lidí či víc. Ale když se dnes bavíte s Íránci, často je na prvním místě drahota - ta inflace je viditelná. Kilo rajčat stojí dolar a půl nebo dva dolary, jsou dražší než v Česku. Jídlo podražilo, platy jsou přitom kolem 200 dolarů měsíčně. Hodně Íránců říká, že berou dvě nebo i tři zaměstnání. A lidé mají pocit, že se to zhoršilo s nástupem Ahmadínežáda.

HN: Co dělají mladí Íránci, když po škole neseženou práci? Jdou do ciziny, nebo je živí rodina?

Od nich často slyším - jak mám plánovat další život, když je práce tak mizerně placená. Není neobvyklé, že dospělí lidé kolem 30 let pořád žijí s rodiči, protože si nemohli opatřit vlastní bydlení. Takže odchody ze země jsou časté. Snem je přitom získat práci v Americe.

HN: Klade tomu režim nějaké překážky?

Ne. Ale není lehké získat s íránským pasem americké vízum.

HN: Upřímně řečeno - když se člověk podívá na úroveň v okolních zemích, není ten pocit chudoby přehnaný?

Je fakt, že Íránci si rádi stěžují: ve velkých městech vidíte auta, satelitní televize, západní životní styl... Ale chudých přibývá, nezaměstnanost a inflace patří k nejvyšším v regionu.

HN: Myslíte, že i v této situaci převládá vlastenecká hrdost na íránský jaderný program? Že lidem imponuje, jak má svět před Íránem respekt?

Takový obrázek se snaží vytvořit vláda. I proto by se Ahmadínežádovi hodilo, kdyby mohl říkat - za mnou stojí vůle lidu, 63 % voličů. Pro některé je to určitě věc národní hrdosti. Ale jinak lidi víc zajímá ekonomika a jídlo na stole. A víc jim vadí, že Írán nikdy nebyl tak izolovaný jako za Ahmadínežáda.

Hrdina proti své vůli

HN: Komentátor deníku Wall Street Journal Bret Stephens přirovnal tento týden Músávího k maďarskému reformnímu komunistovi Imre Nagyovi při protisovětském povstání roku 1956. Tedy k hrdinovi proti své vůli, kterého strhl proud událostí. Myslíte, že by opravdu přinesl nějakou podstatnější změnu? Tedy že by to nebyl jen prezident, který nepopírá holocaust, ale že by třeba zrušil náboženskou policii?

Také vidím Músávího jako trochu náhodného vůdce. I on sám byl možná vývojem překvapen. Je součástí establishmentu, takže kdyby se stal prezidentem, Írán by nepřestal být islámskou republikou. Ale z jeho vyjádření se zdá, že by režim mohl být umírněnější.

Jako premiér byl počítán mezi stoupence tvrdé linie, dnes ale lidé říkají, že se změnil. Třeba když kritizoval náboženskou policii za to, jak vynucuje předepsané oblečení.

Músáví možná nechtěl být vůdcem ulice, ale teď už jde s davem, který stupňuje požadavky. Zatím se pohybuje velmi obratně.

HN: Čekala byste od něj nějaký kompromis ohledně jaderného programu? Třeba že by obohacování uranu probíhalo pod mezinárodním dohledem v Rusku?

Nevím. Nečekám, že by v tom Músáví mnoho změnil, ale patrně by bylo snazší s ním najít kompromis.

HN: Ale zdají se vám poslední zprávy pozitivní? Není to tak, že režim už pomalu vítězí, nabídne částečné přepočítání výsledků a demonstranti se časem unaví?

To tak možná vypadá proto, že vláda znemožnila CNN nebo BBC vysílání, takže demonstrace zmizely z obrazovek. Ale lidé nám z nich dál posílají snímky. Zrovna ve středu byla tak mohutná demonstrace, že nebylo vidět z jednoho konce davu na druhý. Myslím, že vláda je zaskočená a hraje o čas. Proto Rada dohlížitelů na žádost Chameneího provádí částečnou kontrolu voleb. Ale demonstranti - a ve středu i sám Músáví - nechtějí přepočítávání, ale rovnou nové volby.

HN: Je to realistické?

Je to těžké. A ne moc pravděpodobné. Ve hře je také nejhorší scénář, tedy že vláda pošle do ulic tanky. Při demonstracích v Teheránu bylo na ulicích sedm mrtvých. Sedm studentů bylo zabito při útoku milic Basídž.

HN: Íránský Tchien-an-men?

Pevně doufám, že se to nestane.

• Diskuse
• Celkem 15 příspěvků