Profil Vladimira Putina: rozvědčík prezidentem

Vladimir Vladimirovič Putin se narodil 7. října 1952 v Leningradu. Od školních let podle svých slov toužil pracovat jako kádrový rozvědčík. To se mu splnilo po ukončení leningradské právnické fakulty v roce 1975, kdy začal pracovat pro KGB. O této době existuje málo informací, ví se pouze, že v letech 1985 až 1990 pracoval v Drážďanech ve východním Německu. Po návratu do již Sankt Petěrburku působil na své alma mater, ale brzy zahájil politickou kariéru na radnici v roli předsedy výboru pro mezinárodní vztahy. Tehdy získal také titul kandidát ekonomických věd, ve své práci hájil tezi, že stát musí mít kontrolu nad těžbou a vývozem ropy a plynu. Po porážce jeho politického patrona, primátora Anatolije Sobčaka, odešel do Moskvy, kde působil v administraci prezidenta Jelcina. V roce 1998 se stal šéfem kontrarozvědky FSB a o rok později byl na radu oligarchy Borise Berezovského a členů rodiny prezidenta Jelcina jmenován premiérem a tím i oficiálním kandidátem Kremlu na post prezidenta Ruska.

Počínající druhá čečenská válka a Putinovo rázné vystupování mu zajistilo velkou podporu a jasné zvolení hned v prvním kole prezidentského klání v březnu 2000. Během prvního funkčního období se nejdříve vypořádal s oligarchy, kteří se domnívali, že mohou vést nezávislou politiku. Skončili buď v emigraci (Boris Berezovskij, Vladimir Gusinskij) nebo ve vězení (Michail Chodorkovskij). Zahájil reformu federálního uspořádání, ekonomika díky počínajícímu růstu cen surovin začala jít nahoru, ale zaznamenal i několik porážek. Především jeho chování během katastrofy ponorky Kursk, kdy ani nepřerušil dovolenou, mu bylo široce vytýkáno. Asi i kvůli tomu dokončil ovládnutí elektronických médií a od té doby prakticky mizí jeho veřejná kritika.

Během druhého funkčního období využil teroristického útoku v Beslanu ke zrušení voleb gubernátorů a pomocí změn zákonů vytlačil nepohodlné strany z politického života. Zajistil tak vedoucí místo straně Jednotné Rusko. Díky dobrým hospodářským výsledkům, zapříčiněných především vysokými cenami ropy a plynu, a omezení možností kritiky, se jeho podpora dlouhodobě pohybovala okolo 75 procent. Na podzim 2007 stanul v čele kandidátky Jednotného Ruska v parlamentních volbách. Po vítězství oznámil svou podporu Dmitriji Medveděvovi coby svému nástupci a vyjádřil ochotu pracovat coby premiér. V jednom z rozhovorů řekl, že se hodlá pohybovat v ruské politice do roku 2020.

Je ženatý a má dvě dcery.