Do Srbska se sjíždějí transsexuálové z celého světa. Lákají je levné operace pohlaví

Před dvaceti lety se v Srbsku bojovalo a být homosexuálem bylo opravdu nebezpečné. Teď, dvanáct let poté, co byl Slobodan Miloševič svržen, se stává hlavním městem transsexuálů. Informoval o tom server listu New York Times (NYT).

Srbští poslanci totiž oficiálně povolili operace pohlaví a navíc zajistili, že budou placeny ze zdravotního pojištění. Služeb místních lékařů ale nevyužívají jenom Srbové - minulý rok si v Srbsku nechalo změnit pohlaví na sto cizinců. A jejich počet se stále zvyšuje.

"Je překvapivé, že se tak konzervativní a patriarchální země stává centrem pro operace pohlaví, ale postoj veřejnosti k nim se pomalu mění," řekl pro NYT Christian, transsexuální aktivista z Bělehradu, který přes své prohlášení nechtěl uveřejnit své jméno.

Nárůst zahraničních pacientů je způsoben hlavně tím, že okolní země operace pohlaví v podstatě ignorují. Je to tomu tak například v Rakousku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Řecku.

Změnit si v Srbsku pohlaví ale přijíždějí transsexuálové z Francie, Ruska a Íránu, ale i tak vzdálených zemí jako jsou Spojené státy, Jižní Afrika, Singapur nebo Austrálie.

U nich je hlavním důvodem cena, která může být v Srbsku v porovnání s jejich vlastí až desetkrát nižší.

Americká gynekoložka Marci Bowersová, která se narodila jako muž, provedla za svoji kariéru přes tisíc operací změny pohlaví. Říká, že i když jsou USA stále globálním centrem pro tento typ zákroků, jen pět chirurgů operuje transsexuály pravidelně. Podotýká také, že hlavními důsledky vzrůstajícího transsexuálního turismu jsou sociální konzervatismus a nedostatečné lékařské schopnosti operujících.

V Srbsku se ale změna pohlaví provádí v jediné šestihodinové operaci, která snižuje pacientův stres z mnohonásobných operací. Riziko, že se u pacientů vyskytnou pooperační komplikace, jako je infekce nebo problémy s fungováním upravených částí těla, je pak menší. Stejně jako lítost a další psychické problémy.

Ne každý může pod kudlu

Ani v této zemi, pro kterou se může lékařský turismus stát výhodným byznysem, ale nemůže tak náročnou operaci s celoživotními důsledky podstoupit kdokoli. Žadatel musí předložit dva psychiatrické posudky uvádějící, že trpí poruchou pohlavní identity a minimálně rok musí absolvovat přípravná psychologická sezení a hormonální léčbu.

Tak se zajistí, že operováni budou jen lidé, kteří to opravdu potřebují, podotýká NYT.

Dnes pětadvacetiletý právník z Petrohradu Daniel si od svých deseti let uvědomoval, že je mužem v ženském těle. Rodině nejdříve oznámil, že je homosexuál a teprve poté se jim se svěřil s tím, že se chce stát mužem.

"Bylo to tak jednodušší. Rusko je extrémně homofobní země. Takže přijet do Srbska pro mě bylo nejlepší," přiznává.

Děti dvou rodičů

Hlavně starší generace stále považují homosexualitu, ne-li transsexualitu, za mozkovou poruchu. I Danielovi prarodiče se s jeho identitou ale odmítli smířit a jsou přesvědčeni, že je mentálně postižený.

"Jsme dětmi dvou rodičů - pravoslavné církve a komunismu," říká Dušan Stanojevič, jeden z prvních chirurgů, kteří začali operace pohlaví v Srbsku provádět.

Veřejné mínění se ale pomalu mění. Letos bude Bělehrad hostit Pride Parade i přesto, že na minulých ročnících se kvůli ní strhly nepokoje. Loni navíc zaznamenal nepředpokládaný úspěch film The Parade, který lpí na homofobních stereotypech právě proto, aby ukázal, jak jsou nepravdivé.