Chtějí minarety, ramadán a šátky. Evropa ale ztrácí chuť ustupovat

Nedělní švýcarské referendum, které podpořilo zákaz nových minaretů v zemi, v Evropě zaskočilo kdekoho. OSN už uznámila, že prozkoumá, zda je výsledek referenda slučitelný s mezinárodním právem.

Muslimové dávají najevo rostoucí sebedůvěru. Chtějí svou víru zřetelně vymezit ve veřejném prostoru. Představují si víc mešit, prostor v práci pro páteční modlitby, nechápou, proč by ženy neměly na veřejnosti burky.

Kontroverze provokují nové mešity v německém Kolíně či Berlíně, aféry s muslimskými závoji ve Francii. To děsí značnou část lidí v evropských zemích. Minarety pokládají za symbol netolerance.

Mají pocit, že tradiční politici se o problémy, které střet odlišných kultur přináší, nezajímají. To nahrává v Evropě stranám, které se vtěsnávají do široké škatulky "krajní pravice". Vůli k ústupkům ztrácejí ale i politici tradičních stran. Třeba předseda českých lidovců Cyril Svoboda nedávno odmítl stavbu další mešity v Brně s tím, že nově příchozí by měli respektovat místní tradice.

Obrazem: Švýcaři zakázali minarety. Tohle není naše země, říkají teď mnozí přejít do fotogalerie

To muslimové odmítají. Jejich rostoucí asertivita je zřejmá, pokud pohlédneme na demografické projekce. Podle britského listu Daily Telegraph by měl být do roku 2050 každý pátý obyvatel Evropské unie muslim.

Jen ve Francii jejich počet přesáhl šest milionů, žádná jiná evropská země jich nehostí víc.

Francouzští muslimové proto chtějí postavit během pár příštích let dvě stovky nových modliteben. Už nyní jich je v provozu okolo dvou tisíc. Loni byla otevřena velká mešita v Créteil na pařížském předměstí pro dva tisíce věřících. Stavbě za pět milionů eur napomohla radnice, která jí nekladla žádné překážky.

Francouzská města se mění. Razanci muslimských požadavků ozřejmuje vedle demografických cifer i jiná věc: mladá generace muslimů je ve víře mnohem zanícenější než generace jejich rodičů.

Věrnost vyznání je pro ni prostředkem, jak si v cizím prostředí vytvářet svou identitu. Nejde přitom o návrat k tradicím - proto se také málokterý evropský muslim vrátí do země předků.

Blogy

Daniel Kvasnička
Toleranční minaret

Zanícení mladé generace muslimů ilustruje pohled do evropských ulic při svátku ramadán. Před nějakými deseti lety byl v ulicích Paříže těžko patrný, nyní se život v přistěhovaleckých čtvrtích při postním měsíci téměř zastaví, kavárny zejí prázdnotou. "Pozorujeme u nových generací muslimů opravdový návrat k tradičním rituálům," říká rektor pařížské mešity Dalil Boubakeur.

Vyjádřením tohoto pocitu je i nošení muslimských závojů.

Na tomto případu začala Evropa vymezovat hranice, za které nehodlá ustupovat. Po létech sporů škol se zahalenými studentkami má Francie zákon, který nošení burky zakazuje. Stejné opatření platí na belgických školách. Náboženské symboly na veřejnosti odmítají i Nizozemci.

Zákony ale platí jen ve školách. Ve firmách, kde si vybírají muslimové volno na své motlitby, si nevědí rady. "Muslimští zaměstnanci si prakticky diktují podmínky," řekla antropoložka Dounia Bouzarová.

To kulturní pnutí jen zvětšuje. Podle průzkumu amerického Pew research center v Evropě značně sílí protimuslimské nálady.

• Diskuse
• Celkem 268 příspěvků