O rozpuštění sněmovny se sociální demokraté už jednou neúspěšně pokusili. Tentokrát se ale k ČSSD kromě komunistů zřejmě přidá i TOP 09, takže dají dohromady potřebných 120 hlasů. Jenže pak dostane odhlasovaný návrh na stůl Miloš Zeman. A děkan Právnické fakulty Karlovy univerzity Aleš Gerloch upozorňuje, že prezidentovi ústava nevymezuje čas, do kdy ho musí podepsat, a fakticky tak činnost sněmovny ukončit.
Poslanci příští týden zřejmě odhlasují rozpuštění sněmovny. Za jak dlouho pak jejich rozhodnutí musí potvrdit prezident?
Prezident republiky je povinen v takovém případě sněmovnu rozpustit. Ústava ale nestanoví termín, kdy tak má učinit. V takových případech se má za to, že tak má učinit bez zbytečného odkladu, to znamená, že v podstatě ve lhůtě několika dnů, pokud nejsou žádné mimořádné důvody. Může to být velmi krátká lhůta, dva tři dny, víc asi těžko. Není důvod, aby to byla delší doba.
Co mohou dělat poslanci v případě, že by s rozhodnutím prezident otálel?
Senát by mohl podat žalobu pro velezradu. Ale ono by to asi samo o sobě intenzity velezrady nedosahovalo. Dnes by se to dalo charakterizovat jako hrubé porušení ústavy a tam ústavní žalobu podává nadále Senát, ale kvalifikovanou většinou s tím musí souhlasit i Poslanecká sněmovna. Celkem to ale vylučuji, protože vycházím z toho, že je převládající zájem na předčasných volbách, a to nakonec i ze strany prezidenta republiky.
Za jak dlouho poté půjdou lidé k volbám?
Prezident republiky pak společně s předsedou vlády vyhlásí volby a v tomto případě, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, se musí konat do 60 dnů po rozpuštění. Nikoli ale od hlasování sněmovny, ale až ode dne, kdy prezident republiky rozhodne o rozpuštění a vyhlásí se to ve Sbírce zákonů.
Mohou poslanci ještě v čase od schválení rozpuštění do potvrzení prezidentem schvalovat zákony?
V tomto období stále sněmovna pracuje a funguje. Až okamžikem rozpuštění, tedy rozhodnutím prezidenta republiky o rozpuštění, přestává vykonávat své funkce. Poslanci od té doby samozřejmě také už nepobírají mzdu ani náhrady.
Celý rozhovor s Alešem Gerlochem čtěte v HN.
