Recept na úsporu stovek miliard z veřejných peněz je vlastně zcela prostý – stačí nařídit, aby se každá smlouva, kterou uzavře stát, stala platnou až po jejím zveřejnění na internetu.

Tuto myšlenku razí bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová, která přijela do Prahy podpořit snahu poslance TOP 09 Jana Farského. Ten už zákon o registru smluv sepsal.

Radičová podobnou povinnost zavedla na Slovensku od ledna 2011. „Po prvním roce úspora ve veřejných financích dosáhla v průměru třicet procent,“ popisuje bývalá slovenská premiérka své zkušenosti.

Pod návrhem poslance Farského je nyní podepsáno více než padesát poslanců ze všech sněmovních stran, ale ani po tři čtvrtě roce se jej nepodařilo schválit. Na Slovensku to přitom trvalo pouhé čtyři měsíce. „Trochu mě to překvapuje. Neznám žádný racionální argument, který by mohl být proti. Schvalte to,“ doporučuje Iveta Radičová.

V čem je rozdíl ve schvalování tohoto zákona v Česku a u vás?

Na Slovensku to byla standardní aktivita vlády. Předkládala to vláda do Národní rady. Tady to není spouštěno vládou, ale je to poslanecká iniciativa. To však a priori neznamená, že to má způsobovat komplikace. Pro mě je spíš překvapením, proč někteří poslanci mají problém se zveřejňováním nakládání s veřejnými financemi. Protože jako veřejní činitelé by se měli snažit o pravý opak. A doufám, že se budou snažit o pravý opak.

Na Slovensku se na smlouvách za první rok ušetřilo zhruba třicet procent veřejných financí, je to opravdu jen zavedením registru?

Bylo by naivní si myslet, že je to jednou jedinou věcí – centrálním registrem. Byly k tomu přidružené další kroky, jako byly změny v soudnictví, v podnikatelském prostředí a tak dále. Ale ta měřitelná úspora je přes centrální registr smluv.

Myslíte, že by v Česku ta úspora byla podobně vysoká?

Neumím odhadnout, jaký je u vašich veřejných zakázek rozdíl mezi cenou, za kterou je zboží skutečně možné koupit, a tou za kterou nakupuje stát. U nás byl ten rozdíl v průměru třicet procent. Možná u vás ten rozdíl není žádný.

To by asi bylo dost překvapivé.

Ale musíme vycházet i z tohoto předpokladu.

Objevovaly se během zavádění centrálního registru smluv hlasy proti?

Zamyslela jsem se, protože si skutečně nemůžu vzpomenout. Nepamatuji si, že by byl někdo zásadně proti. Tehdejší opozice Směr-SD nehlasovala, zdržela se hlasování, což vnímám jako politikum vůči koalici a ne jako věcný problém. Navíc centrální registr smluv nadále funguje. Nějaké silné hlasy proti si skutečně nevybavuji.

Dokonce naopak vznikla taková dobrovolná aktivita více firem, které se spontánně přidávaly k protikorupčním aktivitám, aby napomáhaly ozdravení veřejného života a veřejných financí. Takže to bylo přijímáno velmi pozitivně.

A nevyskytly se problémy po spuštění registru?

 

Trochu komplikované to bylo pro malé obce. Máme mnoho malých obcí, takže jsme přikročili k tomu, že se jim zjednodušilo zveřejnění, stanovily se limity, do kterých faktury a objednávky nemusí zveřejňovat, a podobně. Takže námitky se řešily a dovysvětlily. Každá novinka má možnost zdokonalení.

Takže není s odstupem času něco, co si říkáte, že jste mohli udělat jinak, lépe?

Myslím, že ne. A dokonce ani nová vláda, která přišla po nás, v tom zákoně nic nemění.