Další odposlechy v korupční kauze Rath: Broučku, kolik nám přinese? Dvanáctku?

Je 16. února a David Rath právě vyinkasoval 168 tisíc eur. Za "Kolín". A hned se v domě jeho pobočníka Petra Kotta řešila další delikátní věc: jak se bude dělit další úplatek - za rozjetou zakázku na vybavení do nového pavilonu v nemocnici v Mladé Boleslavi.

"Vy si necháte půlku," rozhoduje Rath. "A já vyřeším tu druhou půlku."

Nové odposlechy, na jejichž základě chtějí detektivové poslance a bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha stíhat kvůli dalším třem úplatků, podstatně zvyšuje možnost, že bude ještě nedávno významný politik usvědčen z korupce. Hrozí mu až dvanáct let.

Server IHNED.cz a HN získaly část přepisů odposlechů z domu exředitelky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové v Rudné u Prahy. Tam se spolu s Rathem a Petrem Kottem, dalším obviněným, pravidelně scházeli, plánovali manipulace či si předávali peníze.

6. února

Kateřina Pancová se baví s Petrem Kottem o úplatcích, které mají dostat od majitele společnosti Hospimed Jindřicha Řeháka při schůzce v Praze.

Pancová: Broučku, kolik nám teďkon teda přinese ten? Dvanáctku?

Kott: Co jsi říkala?

Pancová: Kolik přinese?

Kott: Jindra? Vosum.

Pancová: To je dva šest na jednoho. To je nějak jinak přesně. Ty už jsi zkasíroval nějakou zálohu. To už je tvoje.

Kott: No s tou Kutnou Horou osum. Mi přinese.

Pancová: Kolik von tady bude mít? Kolik von tady bude mít?

Kott: Kdo?

Pancová: David.

Kott: No tak čtyři.

...

Pancová: A to dohromady je vosum, i s tou zálohou.

Kott: Ne, s tou zálohou to bude jedenáct a půl. Asi. Dvanáct skoro.

Pancová: Takže pro každýho je to čtyři?

Kott: Hmm.

Pancová: To je síla docela už. To je síla.

...

Pancová: V kolik?

Kott: Ve dvanáct.

Pancová: Já pojedu s tebou.

Kott: Nééé, nesmysl.

Pancová: To není nesmysl.

Kott: Ale je to nesmysl. Jsem to tam takhle dělal, jo... tam dal šest. To už je jedno.

Pancová: To není jedno, to je rozdíl.

Kott: Šest nebo vosum, broučku, to už je skoro jedno.

10. února

Kott vypráví Pancové, jak proběhla jeho schůzka s majitelem firmy Hospimed Jindřichem Řehákem.

Kott: Přijel jsem do tý Prahy, pak jsem šel do Kotvy, koupil jsem ten Nasiv. Pak jsem šel do toho, do tý picérky.

Pancová: Teď to začíná bejt zajímavý. No.

Kott: Řehák přišel načas. Už jsem viděl, že nese kufr.

Pancová: Cha cha. A zas takovej pěknej jako tamten?

...

Kott: Ne, já končím už. Tak von přišel, jsme kecali. Von byl hrozně spokojenej, že si to pochvaluje, tu spolupráci, a jako ptal se, jestli něco bude. A já říkám, hele teď už, jako začal, jako že by měli dostat něco za ten ozařovač. Já říkám, hele, Jindro, víš co, vyser se na to.

...

Kott: No nic, tak jsme se takhle bavili. Celkem nezávazně a jako...

Pancová: A v kufru vosmička.

Kott: V kufru vosmička. Cha cha...

16. února

Pancová s Kottem počítají peníze z úplatků, později se k nim připojí David Rath. Řeší spolu zakázky pro nemocnice v Kolíně, Kutné Hoře i Mladé Boleslavi.

Kott: Se tady zabejvám plívama a nemůžu se s tebou bavit vo žádnejch věcech.

Pancová: No já tady sedim jako oukropeček, když se počítaj peníze.

Kott: Takže to je mega, a kolik jsem řikal, sto dvacet teď ještě.

...

Pancová: Tady to stáhnu taky ještě. Stáhnu.

Kott: To je úplně zbytečný. To by tam musel někdo vyloženě..., to je prostě nemožný. Takže tady má milion sto dvacet. A tam má sto šedesát osum tisíc euro.

Pancová: Von bude rád, že to je v eurech.

Přichází Rath.

Rath: Strašnej život. Á strašnej život. Tak co, jak se máš?

Kott: Dobře. Tady ti dám dárečky.

Rath: Dárečky, dárečky? Vánoce byly?

Kott: Vánoce byly. Todleto to.

Rath: Ano.

Kott: To kolínský enko, je to v eurech, jo.

Rath: Ále, to je pěkný. Hm, hm, hm.

...

Rath: Jak vypadá ta Mladá Boleslav, prosim tě?

Kott: No, prosim tě.

Rath: Ne jenom aby si věděl, tak jsem tam provedl nějaký zásahy. Že jo. Kvůli tomu, že se tam začla cpát nějaká firma, že jo, ta Ami.

...

Kott: Ééé, voni, voni nejdou nevyloučit, jo. To prostě, jako kdybychom je nevyloučili, tak ty firmy samozřejmě, co se tam účastněj, včetně tý naší, ééé, na to podaj stížnost. Jo. To znamená, my je musíme vyloučit. Áááá tim zbyde dvě.

...

Kott: A ještě, jenom jsem se tě chtěl zeptat, jak to potom teda ale budem dělit.

Rath: No?

Kott: Dělit, jak to budem. Já musim mu něco říct. Protože je strašně špatný, aby von potom měl nějaký, rozumíš, prostě když já mu řeknu, je to takhle a takhle, a je to tak, tak je to v pořádku, jo. Nejhorší je, aby potom někde něco vykládal jo, a von, rozumíš mi, to je potom zhoubný, jo.

Rath: Vim, no. Já myslim, že vod nich jsme to měli dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět, dvacet pět. No, čili padesát padesát.

..

Kott: No a jinak teda teď bude důchoďák. V půlce března, to bude zase, já nevim, počítám...

Rath: Hm, hm, hm.

Kott: Á, ééé já bych to nedal asi Hospimedu, tu Kutnou Horu, teď budou tam mít ty ichtový centra ty Bíbrauni. A hele, ten Hospimed, ten vopravdu, já vopravdu na ně nedám svým způsobem dopustit. Jsou naprosto přesný. Jo fakt jako.

Rath: A nemohli by to udělat přes nějakou tu dceřinku?

Kott: Melisa by to mohla udělat. No. Určitě, tomu se nebrání.

...

Kott: Kdo ti píše?

Pancová: Jsem doma, pa. Víš co, tohlencto já nemám ráda, protože jak von chodí domu, jak když chodí nechodí, tak to by nikdo ani nevěděl. Kdyby se vyboural, zůstal ve škarpě s prachama. Ééé, tak to nikdo se ani nedozví.

Kott: No bylo by to škoda, těch peněz, je to fakt. Cha cha cha cha.

2. dubna

Pancová s Kottem dávají Rathovi úplatek z rekonstrukce domova důchodců v kladenské nemocnici.

Pancová: Davidéé, rozumíš, náš styl kafe, cha cha cha.

Rath: Cha cha. Jo, díky.

Kott: To je za DéDé pavilon. Prosimtě, voni tam, von tam pak musel něco seškrtat.

Rath: Jasný.

Kott: Něco málo, ale vopravdu...

Rath: Jasně, jasně. A s těma... si mluvil nějak?

3. května

Kott předává Rathovi další část úplatků.

Rath: Ty máš pro mě nějaký ty věci?

Kott: Ehm.

...

Rath: Díky, no jo, to musíme nějak tu bestii nakrmit. Co je tady, to je další věc, v podstatě já furt musim hlídat, aby voni, tam je těch lidí, kteří prostě najednou teď cejtěj, tak jak jsou volby, že jo, ještě uhlídat, aby ti to neukradli druhou stranou.

Kott: A teď je sněmovna, jo?

Rath: Co?

Kott: Teď je sněmovna?

Rath: Hmmm. Heleď, uvažoval si vo tý Roudnici?

Kott: Prosimtě, ééé.

Rath: Chtěl by ses s tim chlapem sejít, případně? Kdyby von měl zájem?

...

Pancová: No a co vy jste si povídali? Sbalil prachy, jo?

Kott: No jo, já jsem mu to vůbec neřek vo těch penězích schválně.

Pancová: Jak neřek? Tys mu to nedal?

Kott: Nó, dal jsem mu to, ale neřek jsem mu to, a čekal jsem, jestli si vo to řekne. A von si vo to řek.

Pancová: Kecáš.

Kott: No jistě. Já sem mu to nedal, jako to dělám normálně, když mu jako napíšu a tó. Že mu to tady samozřejmě, když sem přijde, že mu to rovnou dám. Tak von tady tó, vošíval se furt a po deseti minutách mi řek, jestli to pro něj mám.

Pancová: Fakt jo?

Kott: No. Cha cha cha cha. Začal mně zase tady líčit, jak je to strašný a že musí platit a že ho všichni vokrádaj a takový, víš co. To je fakt dítě.

Pancová: Hele dítě, ale vem si, dítě, a kam to dotáh, jako jo. To vono sice.

Kott: Nó, právě proto. Já to nezpochybňuju. Já ti jenom říkám, že to je fakt dítě.

Pancová: To já vim. Von je chytrý dítě.

• Diskuse
• Celkem 159 příspěvků