Návrat po sedmi letech: Klausovi nešel mikrofon, pak už nepřekvapil

Vlastně bylo zbytečné, aby prezident Václav Klaus ve sněmovně vůbec něco říkal. Stačilo, že přišel. Obsah prezidentova úterního projevu před sněmovnou totiž nepřinesl cokoli nového nebo originálního, natož kontroverzního, jak se dá u Václava Klause vždy očekávat.

Šlo pouze symboliku. O to, dát poslancům - těm svým, tedy všem pravicovým s významným důrazem na ty z ODS - najevo, že za nimi po letech prezident znovu stojí.

Je to totiž už sedm let, kdy se prezident Klaus odhodlal vstoupit s pojevem do sněmovny. Naposledy tu byl v roce 2003 za vlády sociálnědemokratického premiéra Vladimíra Špidly a ještě před vstupem do Evropské unie. Smyslem jeho tehdejší návštěvy bylo hlavně varování před zadlužováním  což moc nezabralo, protože, Špidlův kabinet tehdy krátce po Klausově návštěvě prosadil rozpočet s nejvyšším schodkem v historii.

V minulých sedmi letech se Klausovi do sněmovny nechtělo. Bylo to pro něj nepřátelské území, kde by ani tím nejbojovnějším projevem nezměnil vůbec nic. Byly tu vlády Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, kterými Klaus opovrhoval. A pak tu byly vlády Mirka Topolánka, kterými opovrhoval jen o něco málo méně. Navíc to byly vlády s jen těsnou většinou, které nechtěly nebo nemohly dělat žádné velké reformy a to byla hra, které se Klaus z principu nechtěl moc účastnit.

Musela se překreslit mapa

To se teď změnilo a sám Klaus to během svého úterního projevu otevřeně řekl: "Došlo k překreslení politické mapy, které je naprosto mimořádné". "Poprvé za téměř dvacet let mají strany vládní koalice výraznou parlamentní většinu, což by mělo umožnit klidnější vládnutí". "Pokud si vláda uchová svojí soudržnost, máme šanci provést velké změny". "Nesmíme promarnit čas, který máme k dispozici".

Většina jeho proslovu byla ale spíš k uzívání. Znovu kritika Ústavního soudu, hlavně za to, že zrušil předčasné volby. Padlo ovšem doporučení poslancům, aby "redefinovali" postavení Ústavního soudu. Nechyběla kritika nařízení Evropské unie a prezident neopomněl ani pár výchovných poznámek o tom, že se poslanci nemají chovat vulgárně, protože jsou vzorem pro celou společnost.

Největší vzrušení vyvolalo vystoupení prezidenta jen na samém začátku, když mu chvíli nefungovaly mikofony a někteří zákonodárci se tomu smáli.

Pomocná ruka Nečasovi

Na druhou stranu, Klausovo povzbuzení může mít dopad i v ryze praktické politice, i když se na první pohled může zdát, že šlo jen o jakési divadlo. Jde o postavení premiéra Petra Nečase v jeho straně, ale i v samotné vládě. Už po několika týdnech vládnutí zažívá Nečasova koalice první dramata a nelze řící, že by si s nimi lídři koaličních stran poradili zrovna elegantně.

A to na vládu teprve čekají slíbené velké reformy, které přinesou dramata mnohem větší. Klausovo vystoupení, jasné zastání se vlády a jejích reforem, má uklidnit hádky koaličních poslanců a ministrů a říci jim, že jsou větší věci, než je stokorunová povodňová daň nebo to, jestli jeden ministr kdysi tak trochu lobboval za jednu zbrojařskou firmu.

To, jestli byl v úterý prezident v tomto smyslu úspěšný, ukáže znovu Václav Klaus. Pozná se to podle toho, kdy se zase odhodlá podívat do sněmovny.

• Diskuse
• Celkem 24 příspěvků