Squeeze-out v zákonu o obchodních korporacích

Nucený přechod účastnických cenných papírů neboli vytěsnění či squeeze-out je často kritizovaný, ale běžný institut práva akciových společností. Účelem tohoto institutu je umožnit hlavnímu akcionáři získat postavení akcionáře jediného.

K přechodu vlastnického práva z menšinových akcionářů na hlavního akcionáře pak dochází uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu příslušného usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. Jakmile tedy dojde k naplnění předpokladů stanovených zákonem, ztrácí menšinoví akcionáři svou účast ve společnosti a jejich vlastnické právo k akciím přechází bez jejich vůle na hlavního akcionáře.

Vytěsnění bylo kritizováno zejména pro rozpor se základními právy a svobodami, a proto se ocitlo pod drobnohledem Ústavního soudu. Základním argumentem ve prospěch ústavněprávní konformity vytěsnění je skutečnost, že jakmile jeden z akcionářů dosáhne podílu na základním kapitálu a hlasovacích právech ve výši 90 procent, ztrácejí ostatní akcionáři beztak jakoukoli reálnou možnost podílet se na řízení a rozhodování akciové společnosti.

Jejich účast na společnosti se sníží toliko na majetkovou účast, tedy na právo podílet se na zisku či likvidačním zůstatku společnosti. Bude-li za tuto majetkovou složku poskytnuta minoritnímu akcionáři přiměřená náhrada, nelze z hlediska ústavnosti proti tomuto institutu nic namítat.

Přiměřené protiplnění je pak ústředním motivem celého procesu vytěsnění a právo na přezkoumání výše protiplnění soudem a na případné dorovnání protiplnění představuje základní nástroj ochrany práv menšinových vlastníků účastnických cenných papírů.

Squeeze-out po 1. lednu 2014

Zákon o obchodních korporacích (dále také jen ZOK) převzal úpravu vytěsnění z obchodního zákoníku tak, jak ji předtím posvětil Ústavní soud (k čemuž se také důvodová zpráva hlásí). Zároveň zákonodárce přistoupil k posílení ochrany minoritních akcionářů, a to zvláště v otázkách přezkumu výše protiplnění.

Obchodní zákoník se vytěsnění věnoval v šesti paragrafech (§ 183i až § 183n), zatímco ZOK obsahuje rozsáhlejší úpravu, a to ve dvaceti paragrafech (§ 375 až § 394). Institut se formálně také přejmenoval z „Práva výkupu účastnických cenných papírů“ na „Nucený přechod účastnických cenných papírů“. Nutno podotknout, že nový název více odpovídá podstatě celého procesu vytěsnění.

Níže se pokusíme shrnout nejvýznamnější změny této úpravy.

Právo na dorovnání

Zákon o obchodních korporacích konstruuje takzvané právo na dorovnání, jehož obsahem je také právo na přezkoumání výše protiplnění. Minoritní akcionáři mohou nyní uplatňovat právo na dorovnání poskytnutého protiplnění až v okamžiku, kdy je protiplnění splatné.

Minoritní akcionář musí nově právo na dorovnání uplatnit v prekluzivní době tří měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady v obchodním rejstříku, a to nejprve u hlavního akcionáře. Teprve v případě, když se hlavní akcionář s minoritním na dorovnání nedohodnou, je možné právo na dorovnání uplatnit u soudu. Vytěsněný akcionář musí podat příslušnému soudu návrh na přezkoumání přiměřenosti výše protiplnění. Vytěsněný vlastník nemusí specifikovat přesnou výši dorovnání přiměřeného protiplnění. Ve fázi soudního řízení soud ostatně nebude takovým návrhem co do požadované výše dorovnání vázán.

Žalobní návrh

Ve staré úpravě vytěsnění nebylo jednoznačné, jakou povahu má mít žalobní návrh přezkumu přiměřeného protiplnění. Diskutovalo se o žalobě na určení i na plnění, přičemž oba typy žalobních návrhů měly svá pozitiva a negativa. Tento problém pramenil ze skutečnosti, že podat návrh na přezkum bylo možné i před splatností protiplnění. Vzhledem k tomu, že ZOK umožňuje podat tento návrh výlučně poté, co se stane protiplnění splatným, je zřejmé, že se bude jednat vždy o žalobu na plnění.

Závaznost soudního rozhodnutí vůči všem vytěsněným akcionářům

Soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno vytěsněnému akcionáři právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné i vůči ostatním vytěsněným akcionářům, a to samozřejmé také vůči těm, kteří právo na dorovnání neuplatňovali. Stejně jako soudní rozhodnutí je po novu pro hlavního akcionáře závazná i dohoda o dorovnání protiplnění, na které se hlavní akcionář shodne s vytěsněným akcionářem mimo soudní řízení. I v tomto případě bude dohodnutá výše protiplnění závazná vůči všem vytěsněným akcionářům.

Právo na náhradu účelně vynaložených výdajů

Nově je zákonem stanovena hlavnímu akcionáři povinnost, aby uhradil všem vytěsněným akcionářům, kteří uplatnili své právo na dorovnání protiplnění u soudu, účelně vynaložené výdaje, a to bez ohledu na úspěch ve věci (!). Mezi tyto výdaje patří například náklady na pořízení vlastního znaleckého posudku.

Obrácené důkazní břemeno v neprospěch silnějšího

Další zásadní novinka, která nalezne uplatnění i v institutu vytěsnění, je obrácení důkazního břemene v neprospěch silnějšího a lépe informovaného subjektu, v našem případě se toto samozřejmě týká hlavního akcionáře. Napříště to bude právě hlavní akcionář, který bude muset prokazovat přiměřenost poskytnutého protiplnění.

Závěrem: nová úprava lépe odpovídá evropskému standardu

Lze konstatovat, že se změny, ke kterým zákonodárce v zákonu o obchodních korporacích přistoupil, pozitivně odrazí na ochraně minoritních akcionářů. Nová právní úprava zřejmě lépe odpovídá evropskému standardu. Pro hlavního akcionáře se situace stává ovšem obtížnější: nemůže se spoléhat na parciální dohody jen s některými nespokojenými akcionáři a navíc bude muset nést náklady soudního řízení i tehdy, pokud žaloba minoritních akcionářů nebude úspěšná.