Volba formy právního jednání náleží tudíž v první řadě jednajícím stranám, neboť zákonodárce upustil v řadě případů od povinné písemné formy. Oproti úpravě účinné do 31. 12. 2013 tak již není písemná forma vyžadována u (i) smlouvy o smlouvě budoucí, (ii) smlouvy o postoupení pohledávky, (iii) dohody o smluvní pokutě nebo (iv) smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (namísto dříve povinně písemné smlouvy o nájmu nebytových prostor ve smyslu zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor).

Lze očekávat, že absence požadavku písemné formy u řady právních jednání zjednoduší a zrychlí kontraktační procesy. Domnívám se však, že i nadále by mělo být v zájmu smluvních stran zachytit obsah smlouvy v reprodukovatelné formě (tj. písemně nebo alespoň ve formě e-mailové komunikace). V případě sporu z ústně uzavřené smlouvy je totiž nesmírně obtížné unést důkazní břemeno, a to na obou stranách. Z tohoto důvodu doporučuji v každém jednom případě zvážit, zda by nebylo vhodné uzavřít smlouvu v písemné nebo alespoň jinak reprodukovatelné formě, i když to zákon přímo nevyžaduje. V případě dlouhodobé spolupráce pak doporučuji sjednat mezi smluvními stranami pravidlo, že smlouvy uzavírané mezi těmito smluvními stranami vyžadují ke své platnosti a závaznosti určité (nejlépe písemné) formy.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se