O AUTOROVI

Stephan Heidenhain pracuje u bnt attorneys-at-law s.r.o. od roku 2004. Je členem Německé (Braniborsko) a - jako evropský advokát od roku 2006, jako český advokát od července 2010 - České advokátní komory a poskytuje klientům, především investorům v České republice, rady z oblasti českého, německého a evropského práva. Studoval právní vědy v Berlíně a Tübingenu (1. státní zkouška 1994). Po referendariátu v Braniborsku (2. státní zkouška 1996) a promoci (Dr. iur.) na Evropské Univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou na téma evropské a polské právo ochrany spotřebitele pracoval mezi lety 1999 a 2003 jako právní poradce pro OBSE v Estonsku a Polsku. Je autorem několika publikací k evropskému a českému právu ochrany spotřebitele, českému insolvenčnímu a energetickému právu, jakož i k právu národnostních menšin a k volebnímu právu. Jeho rodným jazykem je němčina, je schopen vést jednání v češtině, angličtině, polštině a ruštině a má dobré znalosti francouzského a estonského jazyka.

Klíčovým prvkem úpravy distančních smluv (smluv uzavíraných na dálku, pozn. red.) v novém občanském zákoníku je právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, a to do 14 dnů a bez udání důvodu.

Evropský zákonodárce tak spotřebiteli zajišťuje další možnost rozmyslet si koupi; evidentně zde vychází z myšlenky, že spotřebitel není u některých typů smluv (vedle distančních smluv např. i podomních obchodů či timesharingu) způsobilý se rozhodnout, zda chce daný obchod uzavřít a poskytuje mu proto 14 dní na rozmyšlenou.

Není-li spotřebitel o svém právu řádně poučen, prodlužuje se lhůta o jeden rok. Podnikatel přitom může spotřebiteli umožnit odstoupit od smlouvy prostřednictvím vzorového formuláře na svých internetových stránkách.

Pokud podnikatel takový postup neumožňuje, je na spotřebiteli, jakou formou od smlouvy odstoupí (např. využitím vzorového formuláře či zasláním spotřebitelem připraveného sdělení). Pouhé zaslání zboží zpět bez jakéhokoliv doprovodného dopisu ovšem za odstoupení považovat nelze.

U některých obchodů je nicméně možnost odstoupení vyloučena (§ 1837 NOZ, např. rychle se kazící zboží, noviny apod.). Krom toho zákon upravuje oblasti, na které se speciální úprava distančních smluv nevztahuje vůbec (např. poskytování sociálních služeb, sázky či zájezdy).

Za vrácené zboží zpět peníze i poštovné

Pokud spotřebitel od smlouvy odstoupí, jsou obě strany (tedy podnikatel a spotřebitel) zásadně povinny vrátit si vzájemná plnění. Podnikatel musí vrátit peníze, které obdržel, a to včetně smluvených nákladů na dodání (poštovné). K tomu mu zákon stanoví lhůtu 14 dnů po odstoupení od smlouvy (ne však dříve, než mu spotřebitel vrátí zboží).

Pokud si spotřebitel zvolil dražší způsob dodání zboží než ten, který podnikatel nabízí jako nejlevnější, náleží mu jen částka odpovídající nejlevnějšímu nabízenému způsobu dodání zboží.

Náklady na zpětné zaslání zboží nese spotřebitel, ale jenom v tom případě, kdy podnikatel spotřebitele na nutnost nést tyto náklady upozornil před uzavřením smlouvy.

Uvedená pravidla lze demonstrovat na následujících případech:

Pokud si spotřebitel na internetu objednal knihu, může odstoupit do 14 dnů. V případě, že hradil náklady na zaslání knihy, tak mu je tyto náklady povinen uhradit podnikatel. Spotřebitel je nicméně povinen knihu podnikateli zaslat zpět na vlastní náklady.

Odstoupení od smlouvy naproti tomu není možné při koupi novin či losů, stejné platí pro potraviny (např. iTesco.cz).

„Dražby“ prováděné na zvláštních webech, jako je např. Aukro nebo eBay, naproti tomu nelze z právního hlediska považovat za dražby, ale za normální koupi, tedy právě distanční smlouvu. Pokud je tedy prodávajícím podnikatel, uplatní se možnost od smlouvy odstoupit i v těchto případech.

Problém ovšem představuje skutečnost, že před uzavřením smlouvy (tj. příklepem), často není známo, zda je zboží kupováno u podnikatele, neboť prodávající vystupuje pod uživatelským jménem. Podnikatel je nicméně povinen zajistit splnění informačních povinností před uzavřením smlouvy.

Boty z Paříže a kniha z Německa dle českého práva

Narůstající využívání internetu při nákupu zboží vyvolává otázku, jakým právem se řídí smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem z různých států. Tuto otázku přitom neřeší ani nový občanský zákoník ani paralelně přijatý zákon o mezinárodním právu soukromém (č. 91/2012 Sb.).

Rozhodné právo se určuje podle přímo použitelného evropského nařízení (označovaného jako Řím I., 593/2008/EU). Podle tohoto nařízení je základním pravidlem, že takové smlouvy se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

Ačkoliv nařízení upravuje z uvedeného pravidla výjimky, u podnikatelů, kteří nabízejí své zboží na internetu, bude platit, že na smlouvy uzavřené se spotřebiteli s bydlištěm v České republice se použije české právo.

Spotřebitel a podnikatel se sice mohou dohodnout na jiném rozhodném právu, tato dohoda je ovšem účinná pouze v případě, že tím spotřebitel nepřichází o žádná práva, která by mu podle českého práva náležela.

Krom toho existuje značné množství problematických otázek, které řeší evropská směrnice o právech spotřebitelů (83/2011/EU), kterou je třeba do 13. 12. 2013 zohlednit v českém právu.

Danou směrnici však nový občanský zákoník v některých aspektech nezohledňuje (např. zákaz opatření, která spotřebiteli podsouvají souhlas s dodatečnými platbami). Teprve budoucnost tak ukáže, jak zákonodárce změní nový občanský zákoník a jak se nová úprava v praxi osvědčí.

 

Tento článek vznikl ve spolupráci s měsíčníkem

 

 

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se