Ochrana před překvapivými ustanoveními v obchodních podmínkách

'Není-li v této smlouvě sjednáno jinak, řídí se smluvní vztah Všeobecnými obchodními podmínkami prodávajícího. Kupující prohlašuje, že s těmito podmínkami seznámil a jsou mu známy.'

Takovou či obdobnou klauzuli jste jistě ve smlouvách už mnohokrát viděli a možná jste i nejednou lehkým perem připojili na takovou smlouvu svůj podpis.

Prodávající vám do pěkných firemních desek připojil vedle smlouvy i zmíněné obchodní podmínky čítající dvě či tři strany textu psané písmem poněkud podměrečným. Kdeže je obchodním podmínkách mezi dokumenty u vás doma či v kanceláři konec?

Nový občanský zákoník samozřejmě i nadále počítá s tím, že část smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

Nabízí však záchrannou ruku těm, kteří berou ke své škodě obchodní podmínky na lehkou váhu.

Prohlašuje totiž za neúčinná ta ustanovení obchodních podmínek, která druhá strana nemohla rozumně očekávat.

Výjimkou je jedině situace, kdy zmíněná druhá smluvní strana takové ustanovení výslovně přijala.

Výslovné přijetí se podle všeho nebude moci odehrát přímo v obchodních podmínkách a navrhovatel smlouvy bude nucen na taková ustanovení upozornit ve smlouvě samé a přimět právě textem smlouvy samé druhou smluvní stranu k jejich výslovnému přijetí.

Co je psáno malým písmem, je od ďábla?

Při posouzení toho, zda se jedná právě o ustanovení, které nelze rozumně očekávat, se má přihlédnout nejen k obsahu takového ustanovení, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

Kostrbaté právnické vyjádření, ať již použité se zlým úmyslem či nikoli, tak půjde k tíži navrhovatele.

Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku považuje za způsob vyjádření i grafickou úpravu obchodních podmínkách.

Zdá se, že zákonodárce se kloní k tomu, aby za rozumně očekávatelné nebylo možné označit ustanovení, které vypadá jako psané pod heslem „čím významnější povinnost kupujícího, tím menším písmem je vytištěna“.

Adhezní smlouvy musejí být fér

Ale zákonodárce jde dokonce ještě dál. Pro smlouvy uzavírané takzvaným adhezním způsobem, tedy tak, že jedna smluvní strana předloží text smlouvy a druhá, slabší smluvní strana nemá v zásadě příležitost obsah smlouvy ovlivnit, platí, že doložka v takové smlouvě odkazující na podmínky mimo vlastní text smlouvy je platná jen tehdy, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena či význam doložky musela znát.

Za smlouvu uzavíranou adhezním způsobem se pak považuje i každá smlouva uzavíraná na smluvním formuláři. (Například smlouvy o dodávkách energií podepisované na předtištěných formulářích, pozn. red.)

Obsahuje-li smlouva uzavíraná adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo „doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná“, je taková doložka platná jen tehdy, pokud slabší straně nepůsobí újmu, nebo prokáže-li silnější strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

Konečně obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvlášť nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je taková doložka neplatná.

Je-li slabší stranou podnikatel, platí, že výše citovaná omezení se uplatní pouze tehdy, pokud doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

Netřeba zdůrazňovat, že bude v konkrétních případech na soudech, aby zvážily, jaká ustanovení obchodních podmínek jsou přípustná a která již nikoli. Ačkoli je tedy – vrátíme-li se k použitému příměru – záchranná ruka natažena, nebude minimálně v prvních letech účinnosti nového občanského zákoníku nejednou jasné, zda na ni dosáhneme.

Autor je advokát/Associate Partner ve společnosti Rödl & Partner.

Článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem