Souznění pravidla péče řádného hospodáře a podnikatelského úsudku

Tento pojem známe s dosavadního obchodního zákoníku, který tuto povinnost stanovil např. pro členy představenstva akciové společnosti. Jeho náplň však přenechal doktríně a judikatuře. Nyní se tato povinnost bude vztahovat na všechny právnické osoby, resp. na všechny členy jejích orgánů.

Nový občanský zákoník jasně stanoví, že povinnost péče řádného hospodáře v sobě zahrnuje jak povinnost loajality, tak i povinnost péče. Pojem péče řádného hospodáře lze chápat jakožto výkon vědomé rozhodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch společnosti bez preferování vlastních soukromých zájmů, opírající se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách profesionálně.

Stanoví-li zákoník, že je nutné jednat pečlivě, nepředpokládá absolutní pojetí pečlivosti, ale pečlivost a znalosti, které lze rozumně očekávat od člena orgánu ve vazbě na jeho stav či povolání. Požadavek loajality vyplývá z podstaty zastoupení a správy cizího majetku. Člen orgánu, který zjistí nebo při náležité péči musel zjistit, že nebude schopen plnit své povinnosti, má z nastalé situace včas pro sebe vyvodit důsledky (zpravidla odstoupit).
Zákon o obchodních korporacích povinnost jednat s péčí řádného hospodáře poté dále doplňuje pravidlem podnikatelského úsudku: pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

Důležité je, že tato „záchrana“ se týká pouze podnikatelského rozhodování. Je tomu z důvodu, aby se nesnižovala ochota členů orgánů riskovat, což k podnikání neodmyslitelně patří. Není totiž možné chtít po profesionálním managementu, aby nesl všechna možná rizika svého jednání, tedy i ta, která nemohl ovlivnit. Proto jedná-li člen orgánu náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat. Někdy je toto pravidlo nazýváno možností bezpečného přístavu (safe harbour), je ochranným štíte pro toho, kdo jednal pečlivě a s potřebnými znalostmi.

Z pravidla podnikatelského úsudku vyplývá, že soudy by neměly zásadně ex post hodnotit podstatu rozhodování člena orgánu a jeho důsledky a měly by se spokojit s posouzením, zda byl řádným proces rozhodování. Podstatné je, že proces rozhodování nemůže být nikdy řádný, bylo-li jednáno neloajálně. Neloajální jednání je totiž vždy neobhajitelné.

S porušením péče řádného hospodáře je mj. spojena povinnost nahradit újmu z toho vzniklou, což je v zákoně o obchodních korporacích doplněno o povinnost vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním osoba získala.

Na závěr se sluší připomenout, že povinnost péče řádného hospodáře se týká též členů orgánů právnických osob veřejného práva (obcí, krajů apod.) a dopadá tak např. na zastupitele, radní či starosty.