Pozor na obchodní podmínky!

Člověk podepíše krátkou smlouvu a k ní dostane dalších několik hustě popsaných stránek, které většinou ani nečte. Což je chyba!

Tento dokument (často nazvaný „Všeobecné obchodní podmínky“) je totiž součástí smlouvy – stanoví povinnosti, které je třeba dodržovat stejně, jako by byly sjednány přímo ve smlouvě.

Propojení smlouvy a obchodních podmínek zajišťuje většinou věta znějící „Nedílnou součástí této smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky…“.

Nový občanský zákoník s obchodními podmínkami počítá, ale nijak je nevymezuje. Pouze stanoví, že je lze použít k určení části obsahu smlouvy. Jejich užívání totiž není v zásadě špatné – zrychluje a zlevňuje se tím právní styk např. v těch případech, kdy jeden subjekt vystupuje vůči většímu množství jiných subjektů v typově obdobných případech (třeba otevření běžného účtu u banky je rutinní záležitost, drtivé většině zákazníků se tak předkládají stejné obchodní podmínky).

Podmínky číst vždycky předem

Aby se obchodní podmínky staly součástí smlouvy a byly závazné, vyžaduje se, aby se druhá strana mohla s jejich obsahem seznámit ještě před uzavřením smlouvy.

Že k tomu opravdu došlo, prokazuje v případě sporu ten, kdo obchodní podmínky používá.

V případě obchodních podmínek, které vypracovaly odborné nebo zájmové organizace, se předpokládá, že jsou obecně známé, a proto ve styku mezi podnikateli stačí, že na ně pouze odkážou (to může být problematické, neboť zákoník nevyžaduje, aby tyto podmínky byly určitým způsobem proslulé).

Vezmeme-li ale běžný příklad jednání nepodnikatele s podnikatelem, který užívá obchodní podmínky, je potřeba, aby podnikatel obchodní podmínky ke smlouvě připojil (tzn., fyzicky je druhé straně předal).

Uzavírá-li se smlouva na dálku, elektronicky přes internet, stačí, aby byl v návrhu smlouvy hyperlinkový odkaz na umístění textu obchodních podmínek na internetu. Zákazník má možnost před tím, než se k něčemu zaváže, obchodní podmínky prostudovat – klikne na ně, otevřou se mu v novém okně.

I kdyby podnikatel obchodní podmínky ke smlouvě nepřipojil, nemusí zcela smutnit. Podaří-li se mu prokázat, že obchodní podmínky musela druhá strana znát, jsou pro ni též závazné. Znát je může např. z předchozího právního styku.

Občanský zákoník se v souvislosti s obchodními podmínkami věnuje několika oblastem:

•         řeší střet obchodních podmínek,
•         stanoví pravidla pro sjednání změny obchodních podmínek určitého typu smluv,
•         chrání před tzv. překvapivými klauzulemi v obchodních podmínkách.

Podrobněji se podíváme na posledně zmíněnou oblast.

Podtržené překvapení

Při ochraně před překvapivými klauzulemi se vychází z toho, že druhá strana většinou nečte obchodní podmínky navrhovatele do všech podrobností.

Zákonodárce tím určitým způsobem rezignuje a podvoluje se tomu, co je v praxi běžné (ruku na srdce, kdo z nás si všechny obchodní podmínky podrobně čte).

Zákoník se proto snaží chránit důvěru v poctivost protistrany. V podstatě stanoví, že se můžete vždy spolehnout na to (ať již obchodní podmínky čtete nebo ne), že nebudou obsahovat nic překvapivého. A pokud ano, bude taková klauzule bez účinku.

Na potenciálně překvapivou klauzuli tak musí podnikatel zvlášť poukázat – výslovně nebo typografickým zvýrazněním, a druhá strana musí její zahrnutí do smlouvy odsouhlasit; stačí, že druhá strana pod příslušnou listinu, kde je na takovou klauzuli zvlášť poukázáno, připojí svůj podpis.

Lze předpokládat, že na konci smluv se nově začnou objevovat výslovná upozornění na jednotlivé články obchodních podmínek (s jejich stručným popisem), která podnikatel vyhodnotí jako potenciálně riziková, a kterým by proto měl zákazník věnovat zvýšenou pozornost.