Správa jmění nesvéprávného člověka

V tomto článku se zaměříme na to, jak je postaráno o majetek člověka, který musí mít určitého zástupce – ať už je to zákonný zástupce (třeba rodič) nebo opatrovník jmenovaný soudem.

Spravovat cizí majetek, zvláště člověka, který není plně svéprávný, může svádět k různým nepravostem. Proto jsou i pravidla regulující tuto oblast přísná a snaží se co nejvíce chránit člověka, o jehož majetek se jedná.

Děti bohatší rodičů

Začněme dětmi. Jak může přijít dítě k majetku? Asi nejčastějším způsobem je dědictví – po rodičích, prarodičích či jiných příbuzných, kteří na ně pamatují v závěti. Takto může dítě získat i docela rozsáhlý majetek – pozemky, budovy, obchodní závod apod. Setkáváme se i s případy dětských filmových hvězd, nebo dětí, které si již samy vydělávají (těm nový občanský zákoník dává možnost žádat o přiznání svéprávnosti).

Je jasné, že nezletilé dítě, které je nesvéprávné, nemůže samo spravovat rozsáhlý majetek.

Proto zákoník stanoví, že správci jmění dítěte jsou v první řadě rodiče. Musí postupovat s péčí řádného hospodáře, jinak by museli nahradit vzniklou škodu.

S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisejících s majetkem dítěte, musí nakládat bezpečně. To znamená, že by je měli uložit na bankovní účet, a pokud je investují, měli by investovat obezřetně.

Soud řekne, jak se mají rodiče starat o majetek dětí

Výchozím pravidlem je, že když chtějí rodiče nakládat s majetkem dítěte, musí mít souhlas soudu. Ten má případ posoudit a rozhodnout, zda tím dítě neutrpí újmu, zda to dítě příliš nezatíží, zda je to pro ně výhodné apod.

Souhlasu soudu není třeba, jedná-li se o běžné záležitosti (třeba placení běžného pojistného) nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty (třeba darování určité finanční částky bezdomovci). Zákoník výslovně vyjmenovává ta jednání, k nimž je souhlas soudu vždy třeba: např. koupě či prodej nemovitosti, odmítnutí dědictví nezanedbatelné hodnoty, uzavření úvěrové smlouvy apod.

Zákoník též pamatuje na to, že může dojít ke kolizi zájmů dítěte a rodiče (nebo ke kolizi zájmů mezi dětmi téhož rodiče) – třeba kdyby chtěl rodič koupit pozemek, který patří jeho dítěti. V takovém případě musí soud jmenovat dítěti opatrovníka.

Soud se dostane do hry též tehdy, když se rodiče nedohodnou na nějaké podstatné skutečnosti ohledně majetku dítěte – např. zda má být jeho pozemek přeměněn na stavební parcelu.

Vyúčtování k osmnáctinám

Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti.

Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.

Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu, umožňuje-li to výnos jmění.

Obdobně je postaráno i o majetek člověka, který je soudem omezen ve svéprávnosti z důvodu duševní poruchy.

Soud mu jmenuje opatrovníka, který se stará i o jeho majetek. Takový opatrovník je povinen do dvou měsíců od svého jmenování provést soupis spravovaného jmění (je uložen u soudu); každoročně též musí správu vyúčtovat.

Sám může rozhodovat jen o běžných záležitostech, v ostatních potřebuje souhlas soudu. Za správu jmění mu může soud přiznat i odměnu. Zákoník též umožňuje, aby byl člověku jmenován zvlášť „obyčejný“ opatrovník a vedle toho speciální opatrovník pouze pro správu jmění.