Zemřel můj dlužník - kdo mi zaplatí dluh?

Dosavadní právo vychází z pravidla, že dědic nemůže na dědictví doplatit. Ať se dědic chová jakkoliv, může věřitel žádat zaplacení dluhu jen do výše hodnoty aktiv (majetku), která v dědictví získal.

Pokud tedy zdědíte dům v hodnotě 4 mil. Kč a peníze na účtu ve výši 430 tis. Kč, přičemž dluhy činí 15 mil. Kč, může věřitel po dědici žádat toliko 4 430 tis. Kč.

Nicméně zásadní problém dnes spočívá v tom, že předmětem pozůstalosti je jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.).

Většinu movitých věcí jako drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd., dědicové většinou nepřiznají. Na to doplácejí věřitelé, protože dědicům za toto jednání nehrozí prakticky žádná sankce.

Kdyby věřitel prokázal, že do pozůstalosti nebylo zahrnuto vše, tak se pozůstalost jen rozšíří o věci, o kterých věřitel prokáže, že patřily zůstaviteli, a povinnost k úhradě dluhů se rozšíří o jejich hodnotu, což většinou stejně nestačí k pokrytí zůstavitelových dluhů.

Nový kodex se snaží vyrovnat práva věřitelů

Nový občanský zákoník se snaží vyrovnat postavení dědiců a věřitelů tak, aby dědicové nebyli bezdůvodně zvýhodněni.

Primárně proto dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu: Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku.

Dědic však má nově právo vyhradit si soupis pozůstalosti. Účelem tohoto soupisu je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele.

• Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.
• Neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu.

Uplatnění výhrady soupisu s sebou nese nutnost vynaložit náklady na znalecké posudky a další úkony vedoucí k nezbytným zjištěním. Proto nemá smysl uplatnit takovou výhradu v případech, kdy dědic nemůže mít pochybnost o zůstavitelově hospodářské situaci.

Důležité je, že když dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy v plné výši.

Dědeček dlužil jedněm, vnuk druhým. Co s dědictvím?

Dalším novým institutem, který věřitele též chrání, je odloučení pozůstalosti.

Může se totiž stát, že pozůstalost sama postačuje k uhrazení věřitelových pohledávek, ale sám dědic je již předlužený a na majetek, který by z pozůstalosti získal, si již brousí zuby jeho vlastní věřitelé.

Proto může věřitel zůstavitele navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována odděleně. A tento věřitel jako žadatel se uspokojí z takto odloučené pozůstalosti. Ale pozor! Tento věřitel ztrácí právo uspokojit se z ostatního dědicova majetku.

Žádost o odloučení pozůstalosti tak má své výhody i nevýhody, a je třeba dobře promyslet, zda k ní přistoupit.

Věřiteli pomohou i změny v promlčení

Za zmínku stojí také změny v promlčení, které rovněž věřitele chrání více než dnes.

Zemře-li dnes dlužník před uplynutím promlčecí lhůty, musí věřitel vyčkat, komu bude dědictví potvrzeno a kdo se tak stane jeho dlužníkem; dědické řízení přitom může dlouho trvat, proto se může stát, že se jeho právo promlčí.

Podle nového občanského zákoníku je tomu jinak. Pokud dlužník zemře, pak běh promlčecí lhůty skončí nejdříve šest měsíců ode dne, kdy bylo dědici potvrzeno nabytí dědictví. Věřitel je tak více chráněn v případě, kdy jeho dlužník zemře krátce před uplynutím promlčecí lhůty. I kdyby k tomu došlo jen jeden den před uplynutím promlčecí lhůty, bude mít věřitel čas k uplatnění svého práva u soudu ještě šest měsíců po potvrzení dědictví.