Vydědění nehodného potomka

Nemá-li zůstavitel děti, může o celém svém majetku rozhodnout volně, není ničím omezen, neboť manželka (a samozřejmě ani manžel) mezi nepominutelné dědice nepatří.

Nový občanský zákoník oproti dosavadnímu stavu krátí práva nepominutelných dědiců. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí dostat alespoň ekvivalent tří čtvrtin svého zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

Někdy jablko spadne dál od stromu, než rodič čeká

Někdy potomek nevede řádný život nebo se nechová tak, jak by měl. V rámci dědického práva se pamatuje pouze na ty nejzávažnější případy a to institutem vydědění. Ten se týká právě nepominutelných dědiců.

Důvody, pro které může zůstavitel potomka vydědit, uvádí nový občanský zákoník v podobném rozsahu, jak to činí dnešní zákoník. Z jiných důvodů není vydědění možné – nelze si jiné sjednat ani je rozšiřovat.

Prohlášení o vydědění lze učinit stejným způsobem, jakým se pořizuje závěť. Již nebude nutné uvádět v listině o vydědění důvod vydědění. Většinou je jak zůstaviteli, tak potomkovi dobře znám, a není nutné ho zveřejňovat.

Přestože jsou důvody vydědění zachovány v podstatě shodně s právní úpravou dosavadní, lze vysledovat určité posuny.

• Prvním důvodem je ten, že potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, což platí i dnes. Stavem nouze je nejen stáří či nemoc, ale též situace způsobené živelní pohromou, úrazem, protiprávním činem jiného apod. Když je člověk nemohoucí a nemá-li nikoho kolem sebe, je jeho potřeba pomoci jistě naléhavější, než člověka, který obývá dům s pečovatelskou službou, a kterému mohou aktuálně pomoci lépe jiní.

• Druhý důvod je v zákoníku opět formulován obdobně jako dnes – když potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Je velmi komplikované určit, kdy je naplněn, neboť život každého člověka je rozdílný – představy o četnosti a způsobu projevů vzájemné náklonnosti mohou být značně rozdílné podle početnosti členů rodiny, jejích sociálních poměrů, náboženského založení apod. Tento důvod je dnes často zneužíván ze strany rozvedených rodičů, kteří sami o své dítě zájem neprojevují.

• Třetí důvod spočívá v odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Tento důvod doznal největší změny. Již nezáleží na tom, zda byl trestný čin spáchán úmyslně nebo z nedbalosti, nebo jaký trest byl pachateli uložen. Projevuje se zde určitý morální rozměr, když se v rovině dědického práva trestají pouze trestné činy, které jsou morálně odsouzení hodné pro svoji zvrhlost. Lze uvést chladnokrevnou loupež nebo vraždu, znásilnění nebo utýrání zůstavitelova domácího mazlíčka.

• Čtvrtým důvodem je, že potomek vede trvale nezřízený život. Nezřízený život může spočívat např. v těžkém alkoholismu, užívání psychotropních látek, opakované trestné činnosti, zanedbávání povinné výživy vůči vlastním dětem apod.

• Významnou změnou je zavedení nového důvodu vydědění, jímž je takové zadlužení nepominutelného dědice nebo jeho marnotratné počínání vyvolávající obavu, že účel dědění – tedy zachování hodnot do budoucna – v takovém případě nebude naplněn. Na rozdíl od předchozích důvodů vydědění však tento nelze rozšířit na potomky vyděděného.