Úskalí společného majetku manželů

Komu patří automobil pořízený jedním z manželů za trvání manželství? Kdo má povinnost uhradit dluh za opravu poničené střechy domu, který manžel zdědil před uzavřením manželství? Může sama manželka prodat pozemek, který oběma manželům darovali manželčini rodiče?

Toto je jen malý výsek toho, na co vše dává právní úprava společného jmění manželů odpovědi. Tento článek se týká toho, co vše do společného jmění manželů patří a co je z něj zákonem vyloučeno.

Nový občanský zákoník přináší do této oblasti několik zásadních změn.

Východisko zůstává stejné: do společného jmění patří to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství.

Koupí-li jeden z manželů dva roky po uzavření sňatku automobil, patří do společného jmění.

Když jeden z manželů uzavře smlouvu o koupi bytu, stane se i druhý z manželů jeho spoluvlastníkem.

To samé platí i o věcech, které nemají hmotnou podstatu: půjčí-li manželé svému dítěti peníze, pohledávka na jejich vrácení patří do společného jmění - když potomek nebude chtít peníze vrátit, může je vymáhat kterýkoliv z manželů.

Zákoník však stejně jako dosud upravuje výjimky. Činí to však s menšími změnami.

Dnes např. bez výjimky platí, že do společného jmění nelze nabýt věc darem nebo děděním – daruje-li otec své dceři (novomanželce) při svatební hostině peníze, aby novomanželům ulehčil vstup do společného života, stanoví současný zákoník, že vlastníkem těchto peněz se stává pouze manželka. Nový zákoník toto ponechává na vůli dárce (případně zůstavitele) – nechť oni rozhodnou, komu věci darují (odkážou).

Výslovně se též stanoví, že když někdo jednomu z manželů způsobí škodu na jeho výlučném majetku (např. mu nabourá automobil, který si pořídil ještě před vstupem do manželství), nepřipadne náhrada škody do společného jmění, ale bude patřit opět výlučně tomu z manželů, komu náležel vůz.

To samé platí pro případy, kdy jeden z manželů vysoudí peněžité zadostiučinění za lživou pomluvu, nebo obdrží bolestné za ublížení na zdraví. To doposud výslovně právní úprava nestanovila, ale soudy to dovozovaly.

Při vymezení společného jmění manželů nesmíme opomíjet ani dluhy

V této oblasti přináší nový občanský zákoník velké změny.

Východiskem je, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství.

Důležité je, že musí jít o převzatý dluh, tzn., o dluh, který vzniká z vůle manžela (manželů). V drtivé většině případů takový dluh vzniká ze smlouvy. Jiné dluhy do společného jmění nepatří. Uzavřou-li manželé kupní smlouvu, jejímž předmětem je automobil, pak povinnost zaplatit kupní cenu je převzatým dluhem a patří do společného jmění.

Narazí-li však manžel společným automobilem do sousedovy stodoly, vznikne mu dluh v podobě povinnosti nahradit škodu – tento dluh dobrovolně nepřevzal, proto nepatří do společného jmění manželů.

Zákoník vedle toho stanoví ještě dva případy, ve kterých dluh netíží společné jmění, ale jen jednoho z manželů.

1. Pokud se dluh týká majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, pak do společného jmění patří pouze v tom rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku.

Příklad: Manžel vlastní dům, který pronajímá. Zisk z pronájmu za dobu trvání manželství činí 500 tis. Kč. Dům má poškozenou střechu, její oprava stojí 700 tis. Kč. Dluh za opravu ve výši 700 tis. Kč tak do společného jmění patří pouze do výše zisku z pronájmu domu (tedy 500 tis. Kč), ve zbytku tíží pouze manžela – vlastníka domu.

2. Druhý případ tvoří dluhy, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Tato výjimka dopadá na případy, které se vymykají obvyklosti, které manželé nečiní dnes a denně.

Půjde-li jeden z manželů do autosalonu a koupí bez vědomí druhého nový automobil, pak dluh spočívající v povinnosti zaplatit kupní cenu bude pouze jeho vlastní.

Rozhodnutí, co patří do společného jmění a co ne, je důležité především s ohledem na správu společného jmění, laicky – pro určení, kdo o majetku rozhoduje.

Jsem-li výlučným vlastníkem, rozhoduji sám, jde-li o společné jmění, pak v záležitostech, které nejsou běžné (koupě automobilu, prodej bytu, nákup akcií o větší hodnotě, zřízení zástavního práva k pozemku apod.), musí jednat manželé společně, nebo jeden se souhlasem druhého. Při porušení se může opomenutý manžel dovolat neplatnosti takového jednání (smlouvy).

Na závěr je třeba připomenout, že i podle nového občanského zákoníku mohou manželé rozsah společného jmění modifikovat smlouvou; rozsah může být změněn i rozhodnutím soudu.