Zajímavá místa v Česku: Na židovském hřbitově v Kolíně odpočívá i místní Baťa

Najít kolínskou synagogu je pro běžného návštěvníka i dnes složité. Schovaná za klasicistní zástavbou v uličce Na Hradbách zabírá téměř celý dvůr. Právě poloha kolínskou synagogu nejspíš zachránila před zničením během nacistické okupace. Do té doby byl Kolín téměř vzorem náboženské a národnostní tolerance, kde se nikdy neudál žádný pogrom ani lynč. Do 19. století tu přitom žila druhá nejpočetnější židovská komunita na českém území.

"Jasné vysvětlení pro to nemáme. Svou roli jistě sehrálo i to, že Židé byli součástí města od jeho založení před sedmi sty padesáti lety," přemítá kolínská rodačka a historička Miroslava Jouzová. Zároveň v druhé polovině 19. století právě Židé založili první velké průmyslové podniky - a s nimi přišel i moderní rozkvět města.

Synagoga v barokním hávu

První zmínka o kolínské synagoze pochází z prvních let 15. století, jak ale tenkrát vypadala, se dnes můžeme jen domnívat. O téměř dvě stě let později prošla barokní přestavbou, která je pro ni charakteristická dodnes. "Původně synagoga nebyla schovaná za domy, ale vcházelo se do ní přímo z ulice. Ve čtyřicátých letech 19. století se ale nový rabín rozhodl, že je nutné pro zlepšení vzdělání postavit novou školu, a jiné místo nebylo," pokračuje Jouzová.

Židé totiž od středověku do roku 1848 museli podle tehdejších zákonů žít pouze na jim vyhrazených místech - v ghettech. A jejich velikost se během staletí nijak nezvětšovala. V Kolíně tak vždy Židům k bydlení připadla jen dnešní ulice Na Hradbách a Karolíny Světlé. Dílny a obchody si mohli pronajímat různě po městě. Pokud ale chtěli stavět školu, mohli zase pouze v ghettu.

Dvoupatrová klasicistní budova, kde se učila především němčina, matematika, zeměpis a etika, slouží v současnosti jako vstup ke zrekonstruované synagoze a informační centrum. S jejími opravami město skončilo před dvanácti lety a dnes je dějištěm kulturních akcí. Tou aktuální je výstava s názvem Léta žalu a strastí, která končí v říjnu a mapuje tragická léta 1938 až 1945, kdy byla drtivá většina kolínských Židů deportována do koncentračních táborů. Přežilo jen několik málo z nich. Mezi nimi i rabín Richard Feder, který se hned po válce do rodného Kolína vrátil. Zde spravoval židovskou obec až do roku 1953, kdy se stal moravským rabínem a Kolín byl přiřazen pod pražskou obec.

Většina místních Židů, kteří hrůzy koncentračních táborů přežili, totiž po válce raději odešla do Izraele nebo na Západ.

Dva a půl tisíce náhrobků

O jejich dlouhém vztahu k městu, který přetrval po generace, tak nejlépe vypovídají dva místní židovské hřbitovy. Ten starší se rozkládá jen asi dvě stě metrů od historického centra Kolína. Za zrezlou bránou ve třech kopečcích za sebou je vysázeno více než dva a půl tisíce náhrobků. Od gotiky oblých tvarů po trojúhelníkové štíty klasicismu jsou všechny porostlé souvislým kobercem břečťanu. Trsy hroznů na nich vyobrazené symbolizují věčný život.

fotogalerie: Po židovských stopách v Kolíně.

K novějšímu hřbitovu se už musí na Zálabské Předměstí. Zahrada života - jak hřbitov nazývají Židé - je přehlídkou tehdejší židovské honorace, kterou sice značně poznamenala hospodářská krize ve 30. letech minulého století, smetl ji ale až holokaust.

Leží zde třeba velkostatkář a obchodník Bernard Mandelík, zakladatel vyhlášené místní kavárny American, Zikmund Poláček či "kolínský Baťa" Zikmund Feldmann. Jejich potomci se jednou do roka, kdy synagoga opět ožije náboženským obřadem, do města z piety vracejí. Letos by měli přijet na přelomu září a října.

• Diskuse
• Celkem 17 příspěvků