RESPEKT: Pohádkový byznys českých exekutorů skončí, slibují politici

Jen v málokteré oblasti jsou na tom Češi v porovnání s evropskými sousedy tak špatně. Zatímco pokuta za jízdu tramvají bez lístku vyjde u exekutora v Praze na víc než 18 tisíc korun, černý pasažér z německého Kolína nad Rýnem zaplatí jen něco přes 1500 korun.

Současně platí, že astronomická česká pokuta neskončí u poškozených dopravců: dostanou ji exekutoři a advokáti, jejichž práce spočívá v několika kliknutích myší.

Černí pasažéři o tomto brutálním nepoměru mluví už léta. A teď se objevuje první dobrá zpráva: tuzemské speciality si všimli politici a slibují, že ji postupně zruší.

Změnu, která otevřela stavidla byznysu s dluhy, jsme před jedenácti lety všichni vítali. Poslanci Unie svobody Pavel Němec, Pavel Svoboda a lidovec Jan Grůza prosadili zákon o soudních exekutorech a měl to být „bič na všehoschopné neplatiče a tuneláře“.

Politici, a veřejnost s nimi, si od něj slibovali, že soukromí – a penězi motivovaní – exekutoři budou dluhy vymáhat s větším nasazením než liknaví úředníci soudů. A že skončí doba, kdy se dlužník směje věřiteli.

Jenže místo slibovaného biče na podvodníky se exekuce staly postrachem drobných dlužníků. Exekutory si začaly masově najímat zdravotní pojišťovny, leasingové společnosti, plynárny, dopravní podniky, banky, stejně jako města a obce.

Advokáti a exekutoři brzy přišli na to, že nejsnazší výdělek přinášejí drobní zapomnětlivci, lajdáci a lidé v nouzi. Velcí dlužníci, kteří mají na šikovné právníky, zůstali mimo ohnisko jejich zájmu. Malé dluhy tvoří téměř tři čtvrtiny exekucí.

Právě zde je částka, která náleží věřiteli, zanedbatelná v porovnání s tím, kolik dostane od dlužníka advokát a exekutor. Byznys, který s minimální námahou přináší velké peníze, brzy přitáhl silné hráče. Zapojil se do něj také ten, kdo mu kdysi pomohl otevřít dveře, advokát Pavel Němec.

Spolu s bývalým šéfem exekutorské komory Jurajem Podkonickým skočil po pohodlném vymáhání dluhů Všeobecné zdravotní pojišťovny (v hodnotě 430 milionů korun).

Počet exekucí rok od roku rostl, na vlastní kůži už ji zažilo víc než půl milionu lidí, někteří dokonce vícekrát a nejsou to jen chudí lidé z okraje společnosti. Točí se zde velké peníze. Na konci loňského roku byly v běhu exekuce v hodnotě bezmála tří miliard korun.

Ti, kdo na dluzích vydělávají, si přitom ze všeho nejméně přejí, aby dlužník o svém restu věděl a včas ho napravil. Nejvýhodnější pro ně je, když věc dojde až k exekuci.

„Naplno nám došlo, že stát sice kritizuje lichvu, když jde o vyloučené lokality a půjčky mezi soukromníky, sám ale paradoxně tu největší lichvu, v přeneseném slova smyslu, garantuje,“ říká Daniel Hůle z Člověka v tísni. „Jsou to právě jeho zákony a vyhlášky, které umožňují advokátům účtovat si vysoké odměny.“

Hůle, mimo jiné i specialista na lichvu v tuzemských romských ghettech, se odměnám vymahačů začal věnovat podrobněji. Nejdříve dal dohromady „vymáhací kalkulačku“ (na adrese rozhodneme.cz), aby si každý z dlužníků mohl ověřit, zda po něm vymahači nechtějí ještě víc, než mohou.

Vyzbrojen studií o poměrech u nás a v zahraničí vyrazil Daniel Hůle za poslanci. Měl s sebou také dvoustránkový návrh, jak změnit občanský soudní řád, který sepsal advokát Pavel Uhl.

Inspiroval se britskou praxí, u dluhů do deseti tisíc korun by podle něj dlužník nemusel platit advokátovi nic, ušetřil by tím přinejmenším osm tisíc korun. Advokát by si mohl účtovat odměnu jen v případech „hodných zřetele“, třeba když člověk půjčí známému a opravdu potřebuje, aby mu s vymáháním pomohl odborník.

To by obrátilo naruby současnou praxi, kdy se naopak dlužník musí bránit u soudu, když se mu náklady zdají nepřiměřené. Návrh si vzali za svůj sociální demokraté a slibují, že se jej pokusí protlačit přes poslance a senátory.

Více najdete v novém vydání časopisu Respekt.

• Diskuse
• Celkem 287 příspěvků