215 milionů? To není velká škoda, rozhodl soudce a za tunel uložil jen podmínku

Ani soudce Karel Kudláček minulý týden nezapochyboval: likvidátor fondu dětí Pavel Žák prodával stamilionový majetek státu pod cenou a předem dohodnutým firmám. Trest, který soudce vynesl, ale překvapil: tři roky - ovšem jen podmíněně. Kudláček se od té doby vytrvale brání vysvětlení, proč za jasný tunel vynesl tak mírný trest.

HN navíc zjistily v životopisu čtyřiapadesátiletého soudce, že před pár lety, ještě v roli konkurzního správce, přihrál předraženou zakázku firmě, kterou založila jeho manželka. Protesty věřitelů, že je okrádá, ale tehdy ustál. Nezabránily ani tomu, aby se Kudláček stal v roce 2006 trestním soudcem.

215 milionů. Moc, či málo?

Kudláček před týdnem při vyhlašování rozsudku řekl jen málo. "Soud přihlédl k dosavadní bezúhonnosti a výši škody," prohlásil trochu nejasně. A také nelogicky, protože škoda se naopak zdá vysoká - činí 215 milionů. "Moje úvahy budou sepsané v písemném rozsudku," říká neochotně Kudláček. A nemůže je alespoň stručně shrnout? A při jaké škodě by už uvažoval o vězení? "Dozvíte se to z písemného rozsudku," opakuje Kudláček osvědčenou formulku soudců, kteří se o svém verdiktu nechtějí bavit.

Přitom lidé, kteří stáli u zrodu kauzy (tehdy podrobně zmapované HN), jsou z rozsudku rozladěni. Fond dětí byl totiž jedním z nejprůhlednějších českých tunelů. Likvidátor Žák jednoduše rozprodával domy a pozemky velmi levně a navíc tak, aby ho mohl koupit jen ten "správný" zájemce.

"Je to výsměch. Tahle kauza je modelovým příkladem, jak člověk, který má spravovat majetek státu, může zneužívat svého postavení," reagovala na rozsudek exposlankyně Michaela Šojdrová, která podávala na Žáka trestní oznámení.

Příběhy lidí odsouzených v minulosti za podobné vyvádění majetku dávají kritikům za pravdu. Například manažer vytunelovaného ČKD Blansko odešel od soudu s pěti lety natvrdo. Škoda byla podobná: 275 milionů. Kudláček ale před pouhým měsícem vynesl podobný rozsudek jako v případě Žáka. Anatoliji Belousovi, který při deblokaci ruského dluhu připravil český stát o čtvrt miliardy, dal také podmínku.

Další pozoruhodný příběh přináší i pátrání po Kudláčkově minulosti. Doktor práv z Pardubic pracoval od 90. let jako správce konkurzní podstaty. V roce 2003 se stal správcem krachujícího vydavatelství Impuls a jedno z jeho prvních opatření bylo, že našel firmě externího účetního. Udělal to dokonce ve stejný den, kdy soud rozhodl o vyhlášení konkurzu. Kudláček si za 15 tisíc měsíčně - vyplácených samozřejmě z peněz vydavatelství - najal společnost C.E.S., která sídlila na stejné adrese jako jeho advokátní kancelář. Navíc: tuhle účetní firmu v roce 1994 zakládala jeho manželka.

Ne, ne, ne. Na shledanou

Věřitelé vydavatelství se ale proti tomu vzbouřili a stěžovali si i u soudu. "To, že tato firma sídlí na stejné adrese, je naprosto spekulativní, neboť správci - advokáti často sídlí v kombinaci s účetní firmou na shodné adrese," odpověděla věřitelům soudkyně Eva Hodačová, která měla konkurz na starosti. Navrch ještě v dopise věřitelům vzkázala, že nechápou, oč v konkurzech jde.

Jenže věřitelé šli ještě dál: nechali si zpracovat nabídky jiných účetních firem. "A zjistili jsme, že správce platí účetní firmě až třikrát víc, než je nutné," vzpomíná Zdeněk Fekar, jeden z věřitelů vydavatelství. Po půl roce správce Kudláček přeci jen odměnu účetních snížil na pět tisíc. A o další rok později se pak stává stoprocentním majitelem účetní firmy jistý Lukáš Kudláček, zřejmě advokátův syn.

Soudce dnes o své správcovské roli nechce mluvit. "Na to určitě nebudu reagovat. A už vůbec ne po telefonu," odmítá okamžitě. Jenže nesouhlasí ani se schůzkou. "Ne, ne, ne. Na shledanou," pokládá sluchátko.

• Diskuse
• Celkem 157 příspěvků