David Černý: Mystifikoval Evropu, plastikou Entropa všem vyrazil dech

O žádném českém umělci se letos nemluvilo a nepsalo tak často - a dokonce i na politických stránkách novin - jako o Davidu Černém. Po sedmi letech měl v Praze hned dvě sólové výstavy, vyšla mu monografie a hlavně: naučil Evropu používat slovo Entropa. Osmitunová plastika tohoto jména mu náramně zvedla popularitu.

Než byla v lednu Entropa zavěšena na budově Rady Evropy v Bruselu - jako znamení českého předsednictví Evropské unii - věřilo se, že na ní pracovali umělci ze všech sedmadvaceti zemí evropského soustátí. K prozrazení mystifikace (všechny části Entropy vymyslel David Černý spolu s Krištofem Kinterou a kunsthistorikem Tomášem Pospiszylem) došlo ještě před vernisáží obří skládačky. "Nečekali jsme tak rychlé provalení. Mysleli jsme na pozvolné odhalení, ne takový big bang," přiznal David Černý. Pro reprezentanty republiky to byl úder na bránici.

Žádné květinové zátiší

Jako by nebylo dost na tom, že dílo, které má podpořit image země, je urážlivé. Navíc se ukázalo, že politici, kteří mají vést mezinárodní jednání, neměli pod kontrolou ani tak nepodstatnou věc, jako je jedna umělecká zakázka.

Entropa mimoděk ukázala, že česká reprezentace, respektive společnost současnému umění nerozumí a neví, co od něj může čekat. Ani tehdejší vicepremiér a Černého kamarád Alexandr Vondra to neodhadl, i když musel vědět, že květinového zátiší se od rebela Černého nedočká. Ke cti mu však slouží, že Entropu hájil jako důkaz svobody projevu, byť se skřípěním zubů.

Plastika představuje každou zemi unie jako nějaký nelichotivý symbol. Italové jsou mužstvo masturbujících fotbalistů, Slovensko vypadá jako uherský salám, Bulharsko jako turecké latríny.

Největší pokřik spustili Bulhaři a vynutili si zakrytí svého dílku Entropy. Čeští diplomaté i prezident se jim omlouvali. Nespokojení byli i Slováci. Vernisáž, při které byly všechny díly Entropy rozpohybovány, byla pro Davida Černého zlým dnem. Před našlapaným auditoriem, kde se tísnili novináři z celé Evropy, se zkroušeně omlouval a sliboval, že na požádání zemí jejich dílky zakryje.

Jeho pokorný projev vzbudil nesouhlas. O Entropě se totiž začalo hodně mluvit a psát i pozitivně, často se plastika líbila a budila nadšení. Nepochopitelnou skleslost později umělec omlouval velkým tlakem a únavou spojenou s nemocným ramenem. "Byl jsem po dvou nocích bez spánku a měsíci totálního šílenství a vypětí," řekl Černý.

Podle některých komentátorů omluvou své dílo zradil, protože právě mystifikace byla hlavní hodnotou uměleckého díla.

Poslední veřejná zakázka

Po kolotoči rozhovorů, vysvětlování a omluv měl Černý mediální pozornosti plné zuby a na několik týdnů zmizel v zámoří. Ještě předtím ale státu vrátil téměř dvoumilionavý honorář, i když byl po právní stránce z obliga - ve smlouvě na Entropu není výslovně napsáno, že dílo vytvoří sedmadvacet autorů. "Tohle byla určitě první a poslední veřejná zakázka, kterou jsem dělal," nechal se slyšet.

Černého zaváhání, když si na chvíli nestál za svým dílem, může být viděno i jako na chvíli odhalená křehkost. Umělec, který obvykle vystupuje jako suverén, ukázal, že takový vždy není.

Názor, že Entropa udělala Česku ve světě ostudu, se nakonec stal směšným. Jen pár týdnů po odeznění "skandálu", čeští politici sami svou zemi ztrapnili daleko zásadněji, když nechali padnout vládu v době jejího předsednictví.

Černý na to reagoval předčasným demontováním plastiky, která se mezitím v Bruselu stala atrakcí. Entropa nyní visí na nádvoří galerie DOX v pražských Holešovicích.

Čím vším se proslavil David Černý

Kdo je David Černý

Dvaačtyřicetiletý umělec nesnáší komunisty a nedělá kompromisy. Ve své práci používá atributy popkultury, vystavuje zřídka, raději pracuje na velkých uměleckých zakázkách. V roce 2000 vyhrál Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ocenění mu předal Václav Havel na chodníku před Veletržním palácem v Praze, protože umělec odmítl do paláce vstoupit kvůli roztržce s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem.

Umělecká dráha

David Černý v roce 1991 natřel na růžovo tank, který stál jako pomník na pražském Smíchově. Je také autorem černých mimin na žižkovském vysílači nebo sochy svatého Václava, který v pasáži pražské Lucerny sedí na břiše chcíplého koně.
Proslulý je také Kráčející trabant, torzo auta na obrovských zlatých nohách.

Entropa zblízka

Na osmitunové, šestnáct metrů vysoké plastice spolupracoval s Černým také umělec Krištof Kintera a kunsthistorik Tomáš Pospiszyl. V laminátovém rámu je sedmadvacet dílků symbolizujících země EU (respektive šestadvacet, Anglie jako země se sklonem k izolaci záměrně chybí). Honorář za dílo v hodnotě 1,9 milionu korun Černý státu vrátil. Entropa je do 4. ledna k vidění v pražské galerii Dox.

Soud s galeristou Švestkou

Letos v květnu Černý vyhrál spor s galeristou Jiřím Švestkou. Galerista Černému zprostředkoval v roce 2001 zakázku pro Škoda Auto. Černý pro firmu vytvořil plastiku složenou z desítek samostatných drobných bronzových figur nazvanou Český betlém. Umělec ale nedostal za dílo zaplaceno v plné výši, honorář byl dohodnutý na necelých devětatřicet tisíc eur. Podle galeristy umělec Betlém nedodal v žádané kvalitě.