Za kolektivizaci venkova padla první obžaloba

Poprvé v historii České republiky půjde někdo k soudu kvůli svému podílu na takzvané kolektivizaci. „Mohu potvrdit, že byl obžalován bývalý předseda MNV z jedné obce v okresu Šternberk,“ uvedl olomoucký státní zástupce Jaroslav Kouřil. HN zjistily, že se jedná o Ladislava Nakládala, jenž v padesátých letech řídil Národní výbor v Brníčku poblíž Uničova.

Nakládal je obžalován za případ zemědělce Jiřího Nohavičky. Ten v prosinci 1951 skončil na půl roku ve vězení a následně mu byl zabaven statek a téměř veškerý majetek.

"Nařídili nám, že se musíme do několika hodin vystěhovat. Přidělili nám zdevastovaný dům, kde chyběla dokonce i podlaha," říká šestaosmdesátiletá Jarmila Nohavičková. "K případu se nebudeme vyjadřovat,“ reagoval Nakládalův obhájce David Bukal.

Deset let vězení hrozí dalším třem lidem

Obžalovaných přitom může ještě přibýt. Za represe vůči sedlákům jsou již stíháni další tři lidé – bývalí okresní a krajský prokurátoři z Ústeckého kraje a také někdejší předseda MNV z obce Třtice u Rakovníka. Za porušení pravomoci veřejného činitele jim hrozí až deset let vězení.

Na kolektivizaci v Česku doplatilo více než tři tisíce rodin.

I když ji soudy nebudou řešit jako genocidu, jak požadovala Konfederace politických vězňů, a odsouzení pravděpodobně hrozí jen několika velmi starým lidem, je to průlom. Dlouho se totiž zdálo, že likvidace selského stavu, která nenávratně devastovala český a moravský venkov, zůstane zcela bez trestu.

"Na takzvané rozkulačení nám začaly přicházet podněty až před třemi lety. Bylo to zejména po iniciativě ze strany Konfederace politických vězňů," říká Pavel Bret, ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).

Pozornost vyšetřovatelů se až do roku 2006 soustředila hlavně na násilné trestné činy, nebo na ty, u nichž se blížila promlčecí lhůta. Šlo o například o případy střelby na hranicích nebo týrání politických vězňů.

"Zničte vesnické boháče"

Vyšetřování násilí na českých sedlácích naráželo od začátku na podobný problém jako vyšetřování ostatních komunistických zločinů. Bylo nutné prokázat, že pachatelé porušovali tehdy platné zákony.

Vyšetřovatelé vystavěli svou konstrukci na tajné směrnici z podzimu 1951, kterou vypracovalo nejužší vedení KSČ. Směrnice dávala místním stranickým funkcionářům, prokurátorům či příslušníkům SNB návod, jakým způsobem při likvidaci sedláků postupovat. "Vesnický boháč, který se snaží z třídní nenávisti zločinným způsobem brzdit přechod vesnice k vyšším výrobním formám, je za své trestné činy postihován tresty na svobodě i na majetku," uvádí se v dokumentu. "Směrnice odporovala tehdejším zákonům i ústavě. Každý, kdo podle ní postupoval, se dopustil trestného činu," tvrdí Pavel Bret.

Podíl na kolektivizaci je nakonec stíhán jako "porušení pravomoci veřejného činitele". Konfederace politických vězňů dokonce navrhovala uplatnit paragraf o genocidě. Ten se ale podle trestního řádu týká pouze zničení "národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny" a nevztahuje se na skupinu sociální, jakou byli zemědělci.

Kolektivizace, a co dál?

Oslovení právníci s vyšetřováním represí vůči zemědělcům souhlasí. "Je jedno jestli je to po šedesáti letech. Hlavní je, že se jasně pojmenuje, co se stalo," říká bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl.

Podle některých odborníků by to navíc mohlo ovlivnit i případy potomků bývalých "kulaků", kteří dodnes nedostali za znárodněný majetek adekvátní náhradu. "Během vyšetřování se mohou objevit nové dokumenty nebo svědectví, které se týkají i majetkového vypořádání," míní Milan Hulík, advokát zabývající se případy minulého režimu.

Za zločiny minulého režimu byly zatím v Česku stíhány necelé dvě stovky osob. "Společně s Německem máme mezi postkomunistickým zeměmi nejlepší bilanci," dodává Bret.

V porovnaní s Německem je zde ale jeden podstatný rozdíl. Tamní soudy poslaly do vězení i největší exponenty komunistického režimu, včetně exministra obrany Heinze Kesslera a posledního východoněmeckého vůdce Egona Krenze. Naproti tomu v Česku byli z "největších ryb" odsouzeni pouze exministr kultury a informací Karel Hoffmann nebo někdejší předseda pražské KSČ Miroslav Štěpán.

Kolektivizace nicméně nemusí být posledním komunistickým zločinem, který se dostane před soud. ÚDV shromažďuje důkazy například také o zmlácení demonstrujících strahovských studentů z podzimu 1967 nebo k potlačení nepokojů, které propukly v Plzni po měnové reformě v roce 1953.

100 tisíc je počet lidí, kteří i dvacet let po pádu komunismu čekají na vrácení majetku z JZD.

• Diskuse
• Celkem 137 příspěvků