Zemřel architekt Kaplický. Podívejte se na jeho nejslavnější stavby

Návrh budovy Národní knihovny pro Prahu měl být první významnou stavbou architekta Jana Kaplického v jeho staré vlasti. Stavba ale nakonec na pražské Letné zřejmě nevznikne. I kdyby ano, sám autor se její realizace už nedočká. Kaplický zemřel ve středu ve věku 71 let poté, co zkolaboval na ulici nedaleké Vítězného náměstí v Praze. Skonal přesně v den, kdy mu jeho žena Eliška porodila dceru.

Kaplickému se kolem půl deváté večer snažil pomoci kolemjdoucí a přivolal záchrannou službu. Lékařům se však už nepodařilo známého architekta oživit. 

"Je to další postava české kultury, kterou udolala česká malost," řekl bývalý ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek a vyslovil nad smrtí Kaplického lítost. Ježkovo působení ve funkci bylo těsně spjato s prosazováním Kaplického návrhu, kvůli němuž byl také funkce zbaven.

Zpěvák a architekt Pavel Bobek řekl, že Kaplický byl jeho nejlepší přítel. "To, co se dělo s jeho vítězným návrhem pro Národní knihovnu, jak to bylo zatraceno a zpochybněno, že toto mu ubralo na životě. Hanba těm, kteří na něj kydali hnůj. A já se nebojím říct, že to byl i pan prezident," prohlásil Bobek.

Kaplický neskrýval po vítězství v mezinárodní architetkonické soutěži na návrh nové budovy knihovny nadšení.  "Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka. Je to neuvěřitelná čest," řekl Kaplický po oznámení výsledků. Další vývoj ale byl zřejmě méně šťastný, než jaký architekt předpokládal.

Česká komora architektů zpochybnila průběh soutěže, návrh pohaněl prezident Václav Klaus a následně se od ní odvrátili i pražští politici v čele s primátorem Pavlem Bémem a posléze i ministr kultury Václav Jehlička. Stavba tak na pražské Letné s největší pravděpodobností nikdy nevyroste, Bém k tomu jako pražský primátor významně přispěl.

Článek pokračuje pod fotogalerií

 

Další

Kruh se uzavřel, konstatoval slavný architekt Jan Kaplický, když vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž o novou podobu Národní knihovny. Zatím nerealizovaný návrh se stal v Česklu jeho nejslavnějším architektonickým projektem...

"Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla," prohlásil o Kaplického návrhu knihovny prezident Klaus.

Loni v říjnu se Kaplický stal prvním člověkem, který odmítl státní cenu, již uděluje ministerstvo kultury za přínos v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění a architektury. Porota mu cenu udělila za mimořádné architektonické dílo doma i v zahraničí.

V Británii zanechal hodně významných realizací 

Jeho nejvýznamnější realizace stojí v Británii, kde žil od emigrace v roce 1968. Jeho stavby rozhodně nejsou fádní, spíše naopak nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary v přírodě - pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka).

Nejinak tomu bylo i se slavným obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým "pásovcem" tvořeným 20.000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby šedivé město. Za vše mluví jedna z reakcí na tuto stavbu: "Tak už konečně tu přistáli Marťani".

Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla. Jeho tým uplatňuje i poznatky z výzkumu vesmíru a leteckého a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty nové materiály - pevné, lehké, odolné, bez spojů. K posledním zakázkám studia patří například projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum Maserati v Modeně.

"V Česku alespoň lavičku" 

Projekt pražské knihovny, která měla být otevřena v roce 2011, byl pro Kaplického silnou motivací a výzvou. Přestože se zúčastnil několika českých soutěží, nebyl dlouho úspěšný. A dával také najevo, jak těžko to nese. Říkal, že by si rád navrhl alespoň lavičku nebo popelnici.

Před svojí emigrací v roce 1968 však rodák z pražské Ořechovky přece jen v Česku svoji stopu zanechal. S jeho jménem je spojen rodinný dům v Braníku a rampa k vile scenáristy Jaroslava Dietla.

Dvě z Kaplického staveb uvedl před časem deník The Independent mezi nejvýznamnějšími moderními stavbami. Kromě Selfridges je to také novinářská tribuna na londýnském kriketovém stadionu Lord’s, za kterou byl ateliér v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou. Jde o celohliníkovou poloskořepinovou budovu, která připomíná hlavu periskopu. Vypíná se nad hřištěm a poskytuje dokonalý pohled na plochu. Obrovská skleněná čelní stěna je skloněná, aby neodrážela slunce.

"Když navrhují letadlo Jumbo Jet, tak se taky neptají každého pasažéra, co si o tom myslí. To nikam nevede, to bychom nakonec chodili pěšky," říkal na adresu svých kritiků Kaplický.

Mezi jeho další projekty patří plovoucí most v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola připomínající ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či "neviditelný" dům ve Walesu. Ve Future Systems vznikly ale i návrhy lamp, nábytku, skla či příborů.

Podruhé se ženil loni na podzim 

Vlastní projekční kancelář založil Kaplický v roce 1979 poté, co se v Londýně profesně etabloval. Future Systems pracovala i pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Tato "vesmírná" zkušenost je z návrhů studia dobře patrná. S Kaplickým léta spolupracovala i jeho první žena, o 18 let mladší architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa. Druhé dítě, dceru Johanku, mu ve středu porodila o 41 let mladší druhá manželka Eliška Kaplicky Fuchsová, s kterou se vzali předloni na podzim.

Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v umělecké rodině - jeho otec byl malíř, sochař a architekt, matka kreslířka. V Praze také vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté krátce působil na volné noze. Než si udělal v Británii své vlastní jméno, spolupracoval s věhlasnými architekty, jako jsou Norman Foster, Richard Rogers či Renzo Piano.

V Česku mu vyšlo několik knih, byl o něm natočen dokument s názvem Profil. Byl podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Josefa. S Eliškou, která je o 41 let mladší, se oženil předloni na podzim.

• Diskuse
• Celkem 162 příspěvků