Před 70 lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

reklama

Přesně před 70 lety, 14. září 1937, zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Toto výročí si dnes na Pražském hradě společně s dalšími politiky připomene současný prezident Václav Klaus. Slavnostního shromáždění ve Španělském sále Pražského hradu se kromě Klause zúčastní i premiér Mirek Topolánek, předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček a místopředseda Senátu Petr Pithart, kteří přednesou své projevy.

Jaký byl Masaryk člověk? Masaryk je vnímán jako symbol demokracie, humanity a mravnosti. Podle odborníků se Masaryk do historie zapsal spíše jako muž činu než myslitel, který ve svých pětašedesáti letech zásadně změnil své postoje a začal aktivně bojovat za ideu československého státu. A to se mu po obratných politických krocích v roce 1918 podařilo.

Jako osobnost byl rodák Masaryk dosti impulzivní, nesmírně vitální a vytrvalý. Stále zdůrazňoval odpovědnost a potřebu sebevzdělávání: "Hlavní věc je zdokonalovat sebe sama." Důraz kladl na mravnost, náboženství a vědecké poznání. "Jeho údělem bylo znepokojovat všechny pohodlné," napsal publicista Pavel Kosatík.

Masarykovo vědecké renomé přesáhlo hranice českých zemí. Hlavní jeho síla však podle historika Antonína Klimka spočívala "ve schopnosti vyhmátnout ducha doby a jednat. Kladl provokující otázky, byť jeho odpovědi nebyly vždy správné. Měl kuráž postavit se mocným, čelit veřejnému mínění, ať už v boji o Čechům posvátné podvržené Rukopisy, v aféře Žida Hilsnera obviněného z rituální vraždy nebo při obraně Jihoslovanů, neprávem obžalovaných vídeňskými úřady".

Klaus: Byl to největší politický fenomén v naší zemi

Podle Václava Klause byl Masaryk "největším politickým fenoménem v naší zemi", historik Zdeněk Kárník míní, že "byl do hloubi duše demokratem. Přestože byl mnohokrát váben demokratický parlamentní systém opustit, vždy v těchto kritických okamžicích držel mez, za kterou nikdy nedovolil nikomu jít". Sám Masaryk ostatně napsal: "Demokracie, toť diskuse".

Filozof Karl Popper prohlásil za dva největší státníky Evropy 20. století Winstona Churchilla a TGM a někdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky o něm mluvil jako o jednom z největších Čechů v historii. Karel Čapek zase napsal: "Masaryk je princip".

Jako kritik národnostních vášní a racionální odpůrce revolucí, který ještě v České otázce (1895) napsal, že považuje ideu rakouského soustátí za "bezpečné vodítko", založil československý stát. Trnem v oku byl i levici za kritiku marxismu či katolické církvi, od níž přestoupil k protestantům. "Žižka, toť krev z krve naší, kost z kosti naší - ano Žižka, to jsme my," napsal v České otázce.

Podle historiků se ale Masaryk, který byl a je i přes mnohaletou snahu nacistů a poté komunistů jej očerňovat všeobecně oceňován (jeho jméno nesly některé ulice, instituce či budovy), dopustil i některých chyb. "Muž, jenž napsal, že se státy udržují ideály, na nichž vznikly, vložil tomu svému do kolébky tři mylné předpoklady. První: existuje jediný státní národ československý. Druhý: převážně katoličtí Češi a Slováci jsou pokračovateli protestantských tradic. Třetí: národnostní poměry vyostřila teze, že země, v níž žily miliony Němců, tvoří odvěkou hráz proti germánstvu," napsal historik Antonín Klimek.

"Potřebujeme 50 let nerušeného vývoje a budeme tam, kde bychom chtěli být už dnes," řekl Masaryk v Čapkových Hovorech s TGM. To mu ale nebylo dopřáno. Přesto význam a odkaz první republiky, ostrova funkční demokracie ve střední Evropě, která netrvala ani 20 let, překročil rámec dějin jedné generace národa i meze střední Evropy.

Masaryk a Havel - srovnání dvou státníků

K Tomáši Gurrigue Masarykovi bývá laickou veřejností často přirovnáván první polistopadový prezident Československa Václav Havel. Historici však podobnost obou mužů zpochybňují. Například historik Antonín Klimek. Ten dříve v Hospodářských novinách upozornil, že Masaryk a Havel hráli ve společnosti různé role a někdy nabízeli různá řešení stejných problémů. Zakladatel ČSR měl především daleko větší význam a silnější postavení, existoval i zákon na ochranu jeho cti. Proto uměl prosadit své kandidáty za ministry: "Bere se předem už jaksi v úvahu, co si o tom či onom kandidátu myslím," vysvětloval sestavování vlád svým blízkým.

Dokonale to předvedl, když mu premiér František Udržal v roce 1929 navrhl svého kandidáta pro resort obrany. Masaryk se prý zamračil: "Tož jak? Bradáč? Tož to ne: neseriózní, mluvka." Bradáč se ministrem nestal.

U Havla platilo za významnou intervenci, když po vzniku vlády Miloše Zemana v roce 1998 kritizoval její politický základ, tzv. opoziční smlouvu. Obával se, aby "nevedla k pouhému, zato ale trvalému rozdělení moci ve státě a omezení politického pluralismu". Zároveň Masaryk žil v těžší době a silnější pravomoci potřeboval.

Masaryk se považoval za nenahraditelného, protože s Benešem a Štefánikem pracovali v emigraci "pozitivně" pro národ. Jeho političtí konkurenti od Kramáře přes Rašína až po Švehlu byli zvyklí protirakouskému odporu a připravit zemi na budoucnost by nedokázali. U Havla tomu bylo naopak, jeho morální prestiž, a tím i nenahraditelnost vycházely právě z odvážného odporu proti komunistům.

Masaryk se podle Klimka také dokázal vyhnout tzv. prokletí Hradu a našel nástupce. Havel mu naopak podlehl, ovšem po vzoru Edvarda Beneše.

Mezníky v životě TGM

7. března 1850 - Tomáš Masaryk se narodil v Čejkovicích u Hodonína v rodině kočího a kuchařky.
1865 až 1872 - Studoval německé gymnázium v Brně a poté gymnázium ve Vídni.
1876 - Dokončil studia filozofie na univerzitě ve Vídni.
1876 až 1877 - Absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Lipsku, kde se seznámil s Američankou Charlottou Garriguovou, s níž se v březnu 1878 v New Yorku oženil a měl pět dětí. Přijal i její jméno.
1878 - Ve Vídni se habilitoval spisem Sebevražda, který analyzoval sebevražednost jako důsledek moderního subjektivismu a ztráty náboženského světonázoru.
1879 až 1882 - Působil jako docent na vídeňské univerzitě.
1882 až 1897 - Na univerzitě v Praze přednášel jako mimořádný profesor dějiny filozofie, logiku, etiku, základy sociologie a psychologie.
1884 - Založil měsíčník Athenaeum; do 1893 pracoval jako jeho redaktor.
1886 - Jako vůdčí osobnost skupiny vylučující pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu se postavil proti nekritickému českému nacionalismu. Inicioval vydání nové české národní encyklopedie, Ottova slovníku naučného.
1887 - S Karlem Kramářem a Josefem Kaizlem zformoval realistickou skupinu působící nejprve v rámci staročeské, později mladočeské strany.
1889 až 1914 - Přispíval svými články do čtrnáctideníku Čas.
1891 až 1893 - Byl za mladočechy poslancem říšské rady a českého zemského sněmu, zastával program autonomie českých zemí v rámci Rakousko-Uherska.
1893 - Založil revui Naše doba; do roku 1914 byl jejím redaktorem.
1895 - Vydává spis Česká otázka a Naše nynější krize, o rok později Jan Hus, Karel Havlíček a Otázka sociální.
1897 až 1914 - Působil jako řádný profesor na univerzitě v Praze.
1899 - V případu Leopolda Hilsnera odsouzeného za vraždu švadleny Anežky Hrůzové Masaryk vystupoval na obranu Hilsnera a požadoval revizi procesu, který se odehrával pod antisemitským tlakem.
1900 až 1914 - Stál v čele realistické strany, jež se oficiálně nazývala Česká strana lidová, od května 1905, kdy se spojila s pokrokářskou skupinou kolem časopisu Osvěta, Česká strana pokroková.
1905 - Na manifestacích prosazoval všeobecné hlasovací právo.
1907 až 1914 - Byl poslancem říšské rady za Českou stranu pokrokovou.
1908 - Postavil se na obranu profesora církevního práva na univerzitě v Innsbrucku Ludwiga Wahrmunda, který byl pronásledován pro své přesvědčení o nesmiřitelnosti katolického světového názoru se svobodou vědy. K jeho obraně Masaryk využil parlamentní tribuny.
1909 - Hájil srbské a chorvatské nacionalisty v záhřebském procesu, při němž byli obžalováni z velezrady. Masaryk ostře kritizoval rakouskou zahraniční politiku, zejména její spolupráci s Německem.
1913 - Vydal spis Rusko a Evropa.
Prosinec 1914 - Odešel do emigrace a stal se spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem hlavním představitelem zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného československého státu.
1916 až 1918 - Založil v Paříži Národní radu československou (původně se nazývala Národní rada zemí českých) a stal se jejím předsedou; zaměřil se na získání vlád dohodových mocností pro ideu samostatného československého státu a organizoval československé vojenské jednotky (legie) v Rusku, Francii a Itálii.
Květen 1917 až březen 1918 - Pobýval v Rusku. Zaujal negativní postoj k říjnové revoluci (VŘSR) a podporoval prozatímní vládu. Odmítl využít československé jednotky proti sovětské moci, neboť prosazoval politiku neutrality ve vnitřních záležitostech Ruska.
Březen až prosinec 1918 - Pobýval v USA.
Květen 1918 - Koncipoval a podepsal Pittsburskou dohodu mezi představiteli českých a slovenských krajanských organizací, v níž se zúčastněné strany vyslovily pro vytvoření demokratické republiky složené z českých zemí a Slovenska.
26. září 1918 - Pod Masarykovým předsednictvím byla ustavena Národní rada československá jako prozatímní československá vláda.
18. října 1918 - Prozatímní vláda vydala Deklaraci o nezávislosti Československa, takzvanou Washingtonskou deklaraci.
14. listopadu 1918 - Masaryk je (v nepřítomnosti) zvolen Národním shromážděním v Praze prezidentem Československé republiky (znovu zvolen v letech 1920, 1927 a 1934).
21. prosince 1918 - Masaryk se vrátil do Prahy.
1918 - Ve spise Nová Evropa objasnil svůj pohled na perspektivy poválečného světového vývoje.
13. května 1923 - Zemřela Masarykova manželka Charlotta.
1928 - Karel Čapek publikuje první svazek díla Hovory s T. G. Masarykem.
14. prosince 1935 - Abdikoval ze zdravotních důvodů ve prospěch Edvarda Beneše.
14. září 1937 - Tomáš Garrigue Masaryk zemřel v Lánech.