reklama
reklama
21. 6. 2007 | poslední aktualizace: 21. 6. 2007  10:44

Žena, která přežila Ležáky, cítí stále vykořenění

Před 65 lety nacisté vyhladili po obci Lidice i Ležáky jako reakci na atentát zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
reklama

Jarmila Doležalová žije obklopena početnou rodinou, vychovala sedm dětí a v jejím domě ve Včelákově na Chrudimsku je stále rušno. Přesto jako by si už více než 60 let v sobě nesla osudové stigma a pocit vykořeněnosti.

Spolu se sestrou Marií jsou jediní dva lidé, kteří přežili vyhlazení nedaleké osady Ležáky nacisty během heydrichiády. Smrti unikly díky tomu, že si je vzaly německé rodiny na převýchovu, po návratu do Čech se ale cítily být Němkami.

"Stále na sobě cítím, že se mnou není všechno v pořádku. Tolikrát mne přesazovali, že už občas nevím, kam patřím," tvrdí pamětnice nacistických zvěrstev.

Snad i proto se spolu s dcerou a celou rodinou pustila do podrobného mapování historie Ležáků od první zmínky o obci až po současnost. Výsledkem je kniha "Křižovatky času. Ležáky v datech" o 128 stranách s 200 vyobrazeními, kterou nyní vydává vlastním nákladem. Jsou v ní i fotografie jejího otce, matky a sousedů z osady, která zmizela.

Narodila se 13. listopadu 1939 jako Jarmila Šťulíková, sestra Marie, která bydlí v sousedním domě, je o rok a půl mladší. Poté, co Němci Ležáky zničili, všechny místní děti odvezli nejdříve do Pardubic, pak do dětského útulku do Prahy, odtud putovaly do sběrného tábora v polské Lodži, kde sestry Šťulíkovy oddělili od ostatních jako vhodné k poněmčení. Ostatní děti z Ležáků později zahynuly v plynové komoře.

Jarmila nakonec po dalších dvou přestupních stanicích skončila v rodině zemědělského inženýra Rudolfa Paetla v dnešním Puszczikowu v Polsku, tehdejší součásti Německa. "Pamatuji si v domě krásnou velkou kuchyň s výhledem do zahrady a k lesu, vařené vajíčko v kalíšku nebo koupání. A pak útěk před Rudou armádou," vzpomíná Jarmila Doležalová.

Paetlovi po válce sami ohlásili, že mají dítě k převýchově, v červnu 1946 ji zpět do Čech přivezl inspektor Josef Ondráček. "Moc jsem tomu nerozuměla. Před naším domem u Berlína zastavil džíp, dívali jsme se na něj při uklízení nádobí. Muž se bavil s paní Paetlovou, připravila mi pár věcí do tašky a odjeli jsme. Nebránila jsem se, mně bylo nějak všechno jedno," říká Doležalová.

Po návratu do Čech se sester Šťulíkových ujala nejdříve žena z vyhlazených Lidic, později dědeček a příbuzní ve Včelákově. Obě děti uměly jen německy. Když šla Jarmila do školy, odmítala mluvit česky a nereagovala na své původní jméno. "Ich bin Camilla Paetel," prohlašovala ve třídě a dočkala se občas nadávek do "Němčourů" od spolužáků.

S rodinou Paetlových a jejich dvěma dcerami se stále občas stýká. Poprvé od války se viděli až na konci 50. let. Za komunistického režimu ale nebyly styky s "kapitalistickou cizinou" příliš vítané, což zkomplikovalo i přijetí ke studiu jednoho ze synů Jarmily Doležalové.

O sestrách, které přežily Ležáky, se při pietních akcích příliš nesmělo mluvit. Živější kontakty začaly až po roce 1989. Paetlovy považovala dlouho za svou širší rodinu, jejich dcery jsou pro ni nevlastními sestrami. Jarmilina sestra Marie přežila válku v rodině německého úředníka v polské Poznani, s německými náhradními rodiči se však nestýká.

"Jsem ráda, že jsem se vrátila zpátky. Vím, kde bydlela maminka s tatínkem, cítím se tu doma. Zjistili jsme, že mlynářský rod Šťulíků už ve 13. století mlel pro místní pány z Košumberka," říká jedna ze dvou původních obyvatel Ležáků.

Za vysílačku vyhladit

Desátého června 1942 byly nacisty z mapy vymazány Lidice a přesně o dva týdny později potkal podobný osud i malou vesničku Ležáky na Chrudimsku. Gestapo odhalilo, že parašutisté odtud udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Informace o vysílačce prozradil parašutista Karel Čurda, který se dobrovolně 16. června gestapu přihlásil.

Dopoledne 24. června byly Ležáky, skládající se pouze z devíti domků, neprodyšně obklíčeny. Všichni obyvatelé Ležáků byli vyhnáni ze svých domů, které byly následně vyrabovány a zapáleny. Následoval převoz všech 47 zatčených osob na Zámeček do Pardubic, kde bylo v době heydrichiády popraviště. Bez výslechu či soudu byli ihned zastřeleni všichni dospělí.

Další dodatečně zatčení byli na stejném místě popraveni později. Jedenáct ležáckých děti bylo odesláno do koncentračního tábora v polském Chelmnu, kde je čekala smrt v plynové komoře.

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Žena, která přežila Ležáky, cítí stále vykořenění (Jan Rykl)
Copak Beneš aspol., kteří sem ty atentatníky poslali, nevěděli...
Jak to mohli vědět? (Šárka Matyášová)
Represe, ano po něčem takovém, jako atentát na Heydricha, s tím...
Černj humor (x)
K.H.Frank: "Vy kretééni. Říkal jsem ležáky vychladit, ne vyhladit....
Re.:x (Karel)
To není vůbec černý humor!To je velmi hloupý humor od autora"x"!
Re: Re.:x (Aha)
A co říkal?
Zobrazit diskusi

Nový občanský zákoník

Kmenový list

Největší změna soukromého práva za 20 let.
Co se změní pro vás?

Vstupte do speciálu iHNED.cz
Nejčtenější
reklama
VIDEO
BESIP
Petr Koděra
Ministr dopravy Antonín Prachař chce mít nejpozději v půlce května nového...
VIDEO
Proruští vzbouřenci v Doněcku
Po nálezu dvou umučených těl navrhl prezident Ukrajiny znovu nasadit...
reklama
reklama
reklama