Průzkum: Desetina žáků zažila teror přes internet či SMS

Deset procent školáků v Česku zažilo v posledním půlroce takzvanou kyberšikanu. Děti si třeba vyberou oběť, kterou si při mlácení natáčejí. Video potom vyvěsí na internet. Častý je i dlouhotrvající psychický teror v podobě desítek urážlivých SMS či e-mailů od spolužáků. Některé děti tento nátlak neustojí a zhroutí se. Vyplývá to z unikátního průzkumu o kyberšikaně vypracovaného sdružením Aisis a Nadací O2.

Je to vůbec poprvé, kdy v Česku šetření na toto téma vzniklo. Výzkumníci oslovili 1004 dětí mezi 8 až 15 lety. Z šetření vyplývá, že kyberšikana probíhá nejčastěji přes SMS – mobil hrál roli v 68 procentech případů. Časté je i terorizování přes různé chaty, e-maily nebo Facebook.

„Na internetovém portálu byla založena skupina Nesnášíme Annu V., kam ostatní přidávají posměšné komentáře,“ svěřila se tazatelům přímo jedna z respondentek.

Agresor je znám

„Zarazilo nás, že 78 procent dětí zná svého agresora. Měli jsme za to, že úskalí kyberšikany spočívá hlavně v anonymitě pachatele,“ komentovala průzkum Ivana Šatrová z Nadace O2. Podle odborníka na dětskou šikanu Michala Koláře některé děti nátlak kyberšikany neustojí.

Podle něj je virtuální šikana nebezpečná hlavně v tom, že se při ní děti více než u jiných forem teroru sdružují do skupin. Pod zdánlivou anonymitou mobilu nebo internetu je totiž hromadný útok snazší. Kyberšikana však podle něj není novou formou školního teroru – jen zaznamenává to, co už ve třídě pravděpodobně delší dobu probíhá.

Školy by se proto měly zaměřit hlavně na budování dobrých vztahů ve třídách a všímat si případných změn. Podle průzkumu ale učitelé v řešení kyberšikany spíše tápou. Se zážitkem tohoto typu se kantorům svěří jen osm procent žáků, vyplývá z šetření.

Učitelé: Nemůžeme nic dělat

Pedagogové navíc často argumentují tím, že pokud k virtuálnímu útoku nedojde přímo na půdě školy, nemohou s tím nic dělat. V odhalování kyberšikany by učitelům mohly pomoci paradoxně právě moderní technologie.

„Pokud si kantor založí profil na Facebooku, začne postupně zjišťovat i věci, na které by jinak nepřišel,“ říká Jana Udatná ze sdružení Aisis. Tento efekt potvrzuje třeba hradecký učitel informatiky Petr Hochman: „Mnoho tříd se mně při výuce jevilo nějakým způsobem, ale teprve když si mě děti začaly přidávat do Facebooku, jsem zjistil, jaké vztahy mezi nimi skutečně panují. Dokážou tam o sobě psát opravdu strašné věci,“ řekl Hochman.

Žáci podle něj časem zapomenou, že si k desítkám virtuálních facebookových přátel přidali i pedagoga. A tak do profilů o ostatních píší i věci, které by si před ním ve třídě říct nedovolili. Jistou „výhodou“ kyberšikany pak je, že poskytuje důkazy. Třeba hodonínští policisté od loňského prosince řeší případ, kdy dva osmáci surově zbili spolužáka a video umístili na internet.

„Když se bavím s policisty, tak jásají. Dříve se šikana odehrávala v zákulisí a bylo těžké ji usvědčit. Když ale existuje záznam nebo SMS, je to hned jiné,“ řekla Šatrová. 

• Diskuse
• Celkem 21 příspěvků