Pětadvacetiletého Jana Princlíka povinná vojenská služba minula. Zatímco řada vysloužilců na ni dnes vzpomíná jako na nutné zlo, on sám si chtěl dobrovolně zkusit alespoň její náhradu – krátce po přijetí na vysokou školu vstoupil do aktivních záloh.
"Zní to možná pateticky, ale vedly mě k tomu vlastenecké pohnutky. Zároveň jsem ale věděl, že mi může jen prospět, pokud se ocitnu v prostředí, kde je vyžadována disciplína," vypráví Princlík.
Po svém nástupu prošel osmitýdenním "přijímačem" a od té doby jezdil každý rok na cvičení, kde se učil střílet ze samopalu, dávat první pomoc nebo rychle postavit protipovodňovou bariéru. Čerstvý absolvent vědy o vzdělávání dospělých je dnes součástí družstva pěšáků, kterému velí řidič sanitky a kde spolu s ním slouží vyučený stavbař, poštovní doručovatel nebo právník.
"Zcela se zde stírají sociální rozdíly. Když s někým absolvujete cvičení, během kterého si sáhnete na samé dno, máte k němu úplně jiný vztah než v běžném životě," dodává Princlík.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
