Kdo je dědic a kdo odkazovník

Dosavadní občanský zákoník tak neumožňuje, aby někdo z majetku zůstavitele získal pouze určitý majetek, aniž by byl zároveň obtěžkán i dluhem (za předpokladu, že zůstavitel nějaké dluhy zanechal).

Nový občanský zákoník rozšiřuje možnosti, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Zůstavitel může nejen povolat dědice, ale může též dědici nařídit, aby jiné osobě vydal určitý předmět. Takovou osobu zákoník nazývá odkazovníkem.

Odkazovník není dědicem, pouze mu vzniká pohledávka vůči dědici. Když mu dědic nebude chtít věc vydat, může ho žalovat. Odkazem se tedy nenabývá věc z pozůstalosti přímo, ale až od osoby obtížené odkazem.

Odkazovník? Charity

Instituce odkazu je neobyčejně významná, neboť odkazovník (na rozdíl od dědice) nemá povinnost přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. Proto jsou ve světě odkazy často využívány k dobročinným a prospěšným účelům jako jsou charitativní plnění nadacím, církvím a náboženským společnostem, dotace politickým stranám a hnutím, poskytnutí předmětů muzejní nebo galerijní hodnoty příslušným ústavům apod.

Zůstavitel může odkazem pamatovat na konkrétní osobu, ale i na skupinu osob, jako jsou příbuzní či chudí; může též ponechat na dědici nebo na někom jiném, aby určil, jak a které z těchto osob mají být poděleny. Nevysloví-li se o tom zůstavitel, má volbu dědic; nemůže-li dědic volbu vykonat, určí odkazovníky soud.

Odkaz může být formou odměny pro člověka, který se o zůstavitele v posledních dnech staral, pro kamaráda, který se zůstavitelem trávil jeho poslední dny nebo pro jiné osoby, kterým chce zůstavitel zanechat určité věci na památku.

Odkaz na příkladu

Zůstavitel má dva kamarády Jana a Petra. Jan je vlastníkem historického motocyklu, po kterém touží Petr. Zůstavitel se rozhodne povolat (jako dědice) svého kamaráda Jana. Zároveň přikáže Janovi vydat Petrovi jako odkaz zmíněný historický motocykl. Jan má na výběr, zda dědictví přijmout a vydat motocykl, či dědictví odmítnout a motocykl si ponechat.

Všechno ti odkážu, ale dej mému kamarádovi své auto

Příkaz vůči dědici může být dán i tak, aby odkazovníku vydal věc ze svého majetku (tedy ne z pozůstalosti).

V závěti může být např. napsáno, že zůstavitel za své dědice povolává své dva bratry (každý je tedy dědicem s polovičním podílem), přičemž staršímu bratrovi přikáže, aby ze svého majetku vydal Národní galerii určitý obraz.

Nebo jiný příklad: Zůstavitel má dva kamarády Jana a Petra. Jan je vlastníkem historického motocyklu, po kterém touží Petr. Zůstavitel se rozhodne povolat svého kamaráda Jana. Zároveň přikáže Janovi vydat Petrovi jako odkaz zmíněný historický motocykl. Jan má na výběr, zda dědictví přijmout a vydat motocykl, či dědictví odmítnout a motocykl si ponechat.

Odkazem nemusí být jen určitá hmotná věc (obraz, soška, kniha, jídelní servis apod.), ale i jiná hodnota, např. právo na určité peněžité plnění. Zůstavitel může dědici přikázat, aby odkazovníku platil např. stipendium na studium na vysoké škole.

V souvislosti se zproštěním odkazovníků od povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, vyvstává otázka, zda nedojde zřízením odkazů k poškození práv věřitelů v případě, kdyby bylo dědictví odkazy přetíženo.

Nový občanský zákoník pamatuje i na tyto situace. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu.