Ekonomické středisko Sýrie a druhé největší město v zemi s 2,5 milionu obyvatel Halab (dříve Aleppo) bylo od zahájení povstání loni v březnu spíše na okraji dění. Boje se zde přímo neodehrávaly, ačkoli již letos v únoru zde při dvou pumových atentátech zahynulo 28 lidí. Útoky byly ale připsány irácké odnoži sítě Al-Káida.
Nyní zde ale již skoro týden zuří boje mezi vládní armádou a povstaleckou Syrskou osvobozeneckou armádou, do kterých armáda prezidenta Bašára Asada údajně nasadila těžké zbraně. Podle odborníků je jasné, že pokud Halab padne, znamená to konec Asadova režimu. A obě strany konfliktu to prý vědí.
Halab je druhé největší syrské město a bitva o něj by mohla zásadním způsobem ovlivnit další průběh bezmála 17 měsíců trvajícího protivládního povstání v Sýrii. Velitel povstaleckých sil Abú Umar agentuře DPA řekl, že rebelové ovládají asi polovinu města a že odrazili nejméně dva velké útoky.
Ve středu při bojích ve městě podle opozice zahynulo 15 lidí, v noci na čtvrtek se ale na řadě míst v Halabu konaly demonstrace proti pokračující vládě prezidenta Bašára Asada.
Centrum odporu proti křižákům
Obchodní metropole leží na severovýchodě Sýrie, asi 50 kilometrů od tureckých hranic. Na 100 kilometrů je to západním směrem ke Středozemnímu moři a stejná vzdálenost dělí město na východ od řeky Eufrat. Bývala to významná křižovatka karavanních cest do Perského zálivu k moři a z Arabského poloostrova do Malé Asie.
Město, založené nejspíš někdy v šestém tisíciletí před naším letopočtem, je trvale osídleno od třetího tisíciletí před Kristem. Ve 12. století bylo město centrem muslimského odporu proti křižákům, kterým se sídlo nepodařilo dobýt.
V srpnu 1138 ve městě a okolí při zemětřesení zahynulo na 230 tisíc lidí, což je považováno za šesté nejhorší zemětřesení v historii.
V roce 1260 dobyli město Mongolové, kteří zmasakrovali původní obyvatelstvo. V dalších stoletích bylo pod nadvládou egyptských mamlúků a v roce 1516 se stalo součástí osmanské říše. V ní byl Halab třetím největším městem po Istanbulu a Káhiře.
Město začalo být významným obchodním a vojenským střediskem oblasti a dlouhá staletí bylo nejsevernější baštou arabského světa. Ve městě se začal rozvíjet zejména bavlnářský a hedvábnický průmysl, výroba cementu a koberců či zpracování kůží. Halab byl až do konce první světové války metropolí veliké osmanské provincie, která zahrnovala jihovýchod Anatolie a sever nynější Sýrie.
Potravinářství a farmacie
Ve 20. století začala rivalita s novou syrskou metropolí Damaškem. Asadův baasistický a alávitský režim potrestal město za podporu povstání islamistického Muslimského bratrstva v letech 1979–1982 a Halab též ekonomicky ztratil po podpisu dohody o volené výměně zboží s Tureckem v roce 2005, kdy mnoho malých firem zkrachovalo kvůli levnější turecké konkurenci.
Obchodníci v Halabu se ale rychle otřepali a začali se orientovat na potravinářství a farmacii.
Ve městě nyní dominují sunnitští Arabové (65 procent) a sunnitští Kurdové (asi 20 procent), kteří žijí zejména na severu města. Křesťanů, především Arménů, je zde asi deset procent, přičemž po druhé světové válce ve město bylo přes 30 procent křesťanů.
Ve městě žila dlouhá staletí i židovská menšina, začátkem 20. století bylo Židů ve městě kolem sedmi procent (z asi 100 tisíc obyvatel), nyní zde není prakticky žádný a velká synagoga z pátého století je prázdná.
Historické centrum města, proslavené citadelou či orientálním súkem, jehož kryté chodby se táhnou v délce 12 kilometrů, bylo v roce 1986 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
Ve městě se narodil kupříkladu syrský prezident z let 1963–1966 Amín Háfiz, arménský prezident z let 1991–1998 Levon Ter-Petrosjan či první syrský kosmonaut (z roku 1987) Muhammad Ahmad Farís.
