V zasedačce Lidového domu se často mluví o věcech, které její osazenstvo nemá šanci z opozičních lavic příliš ovlivnit. První březnový pátek však byl na schůzi vedení strany bod, který drží ČSSD plně v rukou.

Senát, ve kterém má partaj většinu, bude totiž brzy hlasovat o prezidentově návrhu, aby odcházející místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou nahradil v tom důstojném sboru docent práv, sociální demokrat a bývalý poslanec za tuto stranu Zdeněk Koudelka.

Předseda strany Bohuslav Sobotka a první místopředseda Michal Hašek byli kvůli jeho kandidatuře nedávno dokonce pozváni k prezidentovi do Lán a svůj zájem na Koudelkově zvolení podtrhl prezident později škodolibým vzkazem přes média, že by byl moc zvědav na argumenty, s kterými by senátoři z ČSSD „zamítli svého dlouholetého, mimořádně kvalitního poslance“. A do strany tím hodil rozbušku.

Zdeněk Koudelka je totiž nejen sociální demokrat, ale také bývalý náměstek a názorový stoupenec nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, proslulé svým zametáním politicky citlivých případů do ztracena.

Takže Koudelkova ústavní kandidatura má v ČSSD zapálené odpůrce i stoupence a rozjitřenou diskusi mezi oběma tábory nakonec stranický předseda Sobotka uzavřel obecně přijatým návrhem, že vedení nebude své senátory svazovat nějakým názorem či doporučením; s tím, jak o Koudelkovi smýšlet, ať si zkrátka poradí sami.

Jednohlasné morální rozhořčení, které v souvislosti s justiční mafií a ohýbáním práva à la Vesecká z Lidového domu dosud zaznívalo, tím rozhodnutím utichlo a rozštěpilo se na jednotlivé protichůdně znějící hlasy.

Tady jsem to vyznačil

Kanceláři vysokoškolského učitele a experta na ústavní právo Zdeňka Koudelky na Masarykově univerzitě dominuje na sektorové skříni obrovská maketa krokodýla. Tak se alespoň zvíře může jevit návštěvě z jiného města, místní v něm spíše identifikují symbol Brna, brněnského draka, jenž podle pověsti doputoval do města v 17. století z Turecka.

Tahle jediná ozdoba pracovny je pro prostředí kandidáta na ústavního soudce příznačná. Sepětí Koudelky s městem, kde žije, učí a chce v něm zasednout do budovy Ústavního soudu, je silné: coby poslanec se zasadil o to, že se moravské centrum stalo sídlem ombudsmana či Nejvyššího správního soudu, prosadil do zákona povinný podíl vysílacího prostoru moravských studií ČT a posílil zákonné postavení brněnského letiště, vinařům pomohl od placení spotřební daně a v odborné práci z roku 1999 srovnávající postavení českého prezidenta se slovenským používá pro Českou republiku termín „Čechy, Morava a Slezsko“.

Podle zažité představy o Moravanech by tedy měl na židli pod drakem sedět bodrý a srdečný muž. Zdeněk Koudelka však toto klišé dokonale boří.

Otázkám naslouchá strnule a ostražitě, odpovídá stroze a téměř bez mimiky, pohne se jen tehdy, když chce dokumenty, které si k tomu účelu dopředu vytiskl, podepřít nějaký argument. Třeba ten, že si četnými články, jimiž v odborném tisku a na svém blogu podporoval všechny sporné kroky Václava Klause, nechtěl umést cestu k prezidentově srdci a k taláru ústavního soudce.

Ano, Koudelka obhajoval prezidentovu snahu nepodepsat Lisabonskou smlouvu, podpořil ho, když v rozporu s verdiktem soudu nejmenoval skupinu mladých justičních čekatelů soudci, a přispěchal se souhlasným právním názorem například i ve chvíli, kdy Klaus odmítl na návštěvě Austrálie projít bezpečnostním turniketem. Ale to všechno dělal nezištně, z ideového souznění.

„To bych se na tu funkci musel chystat už dvacet let, o prezidentovi jsem psal i za Václava Havla,“ konstatuje a nabízí štos papírů se seznamem všech svých článků. „Vaši otázku jsem předpokládal a tady jsem pro lepší orientaci vyznačil například text už z roku 1995.“

Zbytek textu na stránkách Respekt.cz.