V zasedačce Lidového domu se často mluví o věcech, které její osazenstvo nemá šanci z opozičních lavic příliš ovlivnit. První březnový pátek však byl na schůzi vedení strany bod, který drží ČSSD plně v rukou.
Senát, ve kterém má partaj většinu, bude totiž brzy hlasovat o prezidentově návrhu, aby odcházející místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou nahradil v tom důstojném sboru docent práv, sociální demokrat a bývalý poslanec za tuto stranu Zdeněk Koudelka.
Tady jsem to vyznačil
Kanceláři vysokoškolského učitele a experta na ústavní právo Zdeňka Koudelky na Masarykově univerzitě dominuje na sektorové skříni obrovská maketa krokodýla. Tak se alespoň zvíře může jevit návštěvě z jiného města, místní v něm spíše identifikují symbol Brna, brněnského draka, jenž podle pověsti doputoval do města v 17. století z Turecka.
Tahle jediná ozdoba pracovny je pro prostředí kandidáta na ústavního soudce příznačná. Sepětí Koudelky s městem, kde žije, učí a chce v něm zasednout do budovy Ústavního soudu, je silné: coby poslanec se zasadil o to, že se moravské centrum stalo sídlem ombudsmana či Nejvyššího správního soudu, prosadil do zákona povinný podíl vysílacího prostoru moravských studií ČT a posílil zákonné postavení brněnského letiště, vinařům pomohl od placení spotřební daně a v odborné práci z roku 1999 srovnávající postavení českého prezidenta se slovenským používá pro Českou republiku termín „Čechy, Morava a Slezsko“.
Podle zažité představy o Moravanech by tedy měl na židli pod drakem sedět bodrý a srdečný muž. Zdeněk Koudelka však toto klišé dokonale boří.
Bývalá ústavní soudkyně Wagnerová míří do politiky. Kritizovala "asociální" reformy - čtěte ZDE
Klaus se nechce podvolit Senátu. Zvažuje Sváčkovu druhou nominaci na ústavního soudce - čtěte ZDE
Otázkám naslouchá strnule a ostražitě, odpovídá stroze a téměř bez mimiky, pohne se jen tehdy, když chce dokumenty, které si k tomu účelu dopředu vytiskl, podepřít nějaký argument. Třeba ten, že si četnými články, jimiž v odborném tisku a na svém blogu podporoval všechny sporné kroky Václava Klause, nechtěl umést cestu k prezidentově srdci a k taláru ústavního soudce.
Ano, Koudelka obhajoval prezidentovu snahu nepodepsat Lisabonskou smlouvu, podpořil ho, když v rozporu s verdiktem soudu nejmenoval skupinu mladých justičních čekatelů soudci, a přispěchal se souhlasným právním názorem například i ve chvíli, kdy Klaus odmítl na návštěvě Austrálie projít bezpečnostním turniketem. Ale to všechno dělal nezištně, z ideového souznění.
„To bych se na tu funkci musel chystat už dvacet let, o prezidentovi jsem psal i za Václava Havla,“ konstatuje a nabízí štos papírů se seznamem všech svých článků. „Vaši otázku jsem předpokládal a tady jsem pro lepší orientaci vyznačil například text už z roku 1995.“
Zbytek textu na stránkách Respekt.cz.