Peking, to jsou dvě různá města. Jedno je plné moci a peněz. Lidé se zde nestarají o to, kdo jsou jejich sousedé. Nevěří jim. To druhé město je jedna velká beznaděj.

Vídám lidi ve veřejných autobusech, vidím jejich oči a vím, že trvají na tom, že nemají žadnou naději. Nedokážou si ani představit, že by si někdy koupili dům. Pocházejí z velmi chudých vesnic, kde neznali ani elektřinu, ani toaletní papír.

Každý rok do Pekingu přichází miliony lidí, aby zde stavěli mosty, silnice, domy. Každý rok budují Peking odpovídající velikosti města v roce 1949. Jsou to pekingští otroci. Žijí v ilegálních stavbách, které Peking ničí i zachovává. A kdo vlastní tyto domy? Ti, kteří jsou napojeni na vládu, uhlobaroni, šéfové velkých společností. Přišli do Pekingu, aby mu přinesli dary – a ty restaurace, karaoke salony a sauny jsou nakonec velmi výnosné.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se