Pacient má právo vědět, jak se kde léčí, říká šéf akreditační komise

Věděli jste, že každý třetí obyvatel Česka onemocní rakovinou? A že každý čtvrtý na ni zemře? Když si přinesete od lékaře tuto diagnózu, následuje šok, zoufalství. Ale pak se vzchopíte a začnete bojovat. A hledat, jaký lékař či jaká nemocnice vám nejlépe pomohou. Jenže právě informace tohoto typu se získávají velmi obtížně. A to bez ohledu na diagnózu.

"Pacient má právo vědět, jak se kde léčí. Vždyť zdravotní služby jsou hrazeny z veřejných peněz," připomíná David Marx, ředitel Spojené akreditační komise, instituce, která uděluje tuzemským nemocnicím akreditace, tedy jakýsi statut kvality a bezpečí.

Fakultky jsou většinou zárukou

Už z principu by mělo platit, že nejšpičkovější péči lidé dostanou ve velkých a hlavně ve fakultních nemocnicích (viz box Přednosti fakultních nemocnic). Není tedy žádným tajemstvím, že například v Motole se soustředí špičková péče o komplikované dětské diagnózy od kardiologie přes onkologii k transplantacím či výkonům z oboru ORL.

Přestože fakultky mají být určitou zárukou kvality, nelze ale plošně očekávat, že jsou ve všem nejlepší. Jak upozorňuje Pavel Kožený, ředitel Národního referenčního centra, neměly by být hodnoceny v celé své šíři, ale po oborech.

"Existuje představa, že ve fakultních nemocnicích dostanete nejlepší operaci. Ale pracuje tam obrovské množství lékařů, takže se někteří dostanou k operaci méně často než třeba v krajské nemocnici," soudí Miroslav Palát, šéf asociace dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed.

Za příklad může sloužit malá soukromá Nemocnice svaté Zdislavy v Mostišti na Vysočině, která se specializuje na robotické operace především nádorů prostaty. Patří dokonce mezi desítku největších robotických center v Evropě.

Rehabilitace žebříčků

Nejde však pouze o fakultní nemocnice. O sestavení žebříčků kvality, respektive o zveřejnění informací, jak se kde léčí, se v minulosti pokusilo Národní referenční centrum (NRC). Začalo statistikou o porodech a totálních endoprotézách. "Vyšlo najevo, že některé porodnice vykazují více komplikovaných porodů, než by měly, aby získaly větší úhrady od pojišťoven. Od té doby zavládl proti žebříčkům velký odpor," vzpomíná Pavel Vepřek z VZP.

Kvalitativní hodnocení léčby by dle šéfa NRC Pavla Koženého měla v sobě zahrnovat dvě dimenze: osobní vnímání pacienta a klinické vnímání (jak je nemocnice vybavena věcně, technicky i personálně nebo kolik je překladů pacientů, jaké jsou komplikace atd.).

Jednu z nápověd, kam se jít nechat operovat, může poskytnout i statistika o četnosti konkrétních výkonů v dané nemocnici. Vychází jednoduše z předpokladu, že když někdo dělá nějakou operaci často, jde mu lépe od ruky.

Dobrou zprávou tedy je, že NRC v dohledné době hodlá vydat další statistiky o četnosti výkonů v českých nemocnicích v osmi dalších oborech. "Jednáme nyní s odbornými lékařskými společnostmi, kdy a jakou formou statistiky zveřejníme," prohlašuje Kožený.

Údaje od NRC tak doplní elektronické čekací seznamy na plánované operace, které mají z pokynu ministerstva zdravotnictví zveřejnit fakultní nemocnice.

Onkologie na špici

O hodnocení toho, jak v které nemocnici léčí, se hodně a dlouho mluví, žádné konkrétní a objektivní informace však člověk nedohledá. "Přitom nástroje, jak dát najevo, jaké je kde procento komplikací při léčbě, existují. Ve vyspělých zemích jsou leckdy tato data rozpracována i na konkrétní operatéry," upřesňuje Marx.

Takže na západ od našich hranic si může pan Votoček, kterého čeká výměna kyčelního kloubu, najít doktora, který je v oboru skutečně machr. V Česku nikoli.

U nás podobné informace k dispozici ani ještě dlouho nebudou. "Ministerstvo zdravotnictví nezvažuje iniciovat vznik žebříčků kvality poskytované péče v jednotlivých nemocnicích, neboť zveřejňuje informace o kvalitě péče na svých webových stránkách Portálu kvality a bezpečí," uvedl mluvčí resortu zdravotnictví Vlastimil Sršeň.

Po prostudování uvedeného portálu nicméně laik porozumí jen analýze Kvalita očima pacientů, která vychází z průzkumu spokojenosti pacientů v nemocnicích a dalších ústavech přímo řízených ministerstvem.

Alespoň u zhoubných nádorů může lépe než u jiných chorob i český pacient, který se po informacích pídí, získat povědomí, která nemocnice nabízí kvalitní péči. Česká onkologická společnost totiž funguje velmi dobře a na webových stránkách poradí, respektive nabídne seznam specializovaných pracovišť.

Již před šesti lety byla v zemi vytvořena komplexní onkologická centra, loni prošla novou akreditací ministerstva zdravotnictví. Jejich počet byl po vzoru vyspělých zemí, kde na milion obyvatel připadá jedno takové pracoviště, zúžen na třináct.

Odborníci jdou za technikou

Soustředění superspecializované léčby do komplexních center se rozjelo za exministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Kromě toho, že nabídnou pacientům služby vysoké kvality, získávají také na své vybavení peníze z prostředků Evropské unie. Zatím jich je pět typů - pro kardiaky, pacienty po mrtvici, s popáleninami, onkologická a traumatologická (léčba úrazů).

Díky tomu, že se v těchto centrech soustředí špičková technika, stahují se za ní i excelentní odborníci. "Platí, že s vynikajícími přístroji pracují skvělí lékaři, kteří z kolektivu vykoušou ty špatné," vysvětluje Jiří Vorlíček, kapacita v oboru onkologie a ředitel vyhlášeného Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Stejně tak fakultní nemocnice, z nichž mnohé jsou nositeli komplexních center (třeba ta ostravská dosud získala statut ve všech pěti odbornostech) a z titulu toho, že v sobě vedle léčby snoubí i vědu a výzkum, by měly nabízet špičkovou medicínu. Ani o tom však neexistují žádné objektivní informace.

Lékaři vědí, ale neřeknou

Týdeník Ekonom oslovil řadu odborníků a lékařů. Většina z nich přiznala, že dobře vědí, kam by se šli se kterou nemocí léčit. S tiskem se ovšem o své poznatky podělit nechtěli. "Každý zdravotník je proti běžnému občanovi zvýhodněn. Na druhou stranu jejich rady jsou často jen intuitivní," vysvětluje zdrženlivost odborníků David Marx.

Jak připomíná profesor Vorlíček, nejdůležitějším článkem v řetězci péče je praktický lékař. Ten musí včas rozpoznat, že je nutné pacienta poslat na další vyšetření ke specialistům. A měl by také umět poradit, kdo je skutečný odborník.

Akreditace - vodítko kvality

I když žebříčky kvality poskytované péče neexistují, vcelku detailně máme v zemi zmapováno, jak kvalitu vnímají pacienti. Existují dokonce dva konkurenční výzkumy, ovšem jejich výsledky ne vždy korespondují.

Již několikátým rokem se společnost HealthCare Institute zabývá celostátním projektem Nemocnice České republiky.

Nemocnice České republiky - V roce 2009 bylo pořadí následující: 1. Nemocnice Strakonice, 2. Vojenská nemocnice Olomouc, 3. Nemocnice Třinec - Sosna, 4. Karvinská hornická nemocnice, 5. Městská nemocnice Městec Králové. - Projekt organizuje nezisková organizace HealthCare Institute. - Letos bude vyhlášen již pátý ročník. - Nemocnice jsou hodnoceny z hlediska spokojenosti pacientů, spokojenosti zaměstnanců a finančního zdraví. - Do pětice nejlepších se neprobojovala ani jedna z fakultních nemocnic (FN). Ve své kategorii ale vítězství obhájila Všeobecná FN, následovaná FN Ostrava a Thomayerovou FN.

Další je již zmíněný ministerský průzkum Kvalita očima pacientů.

Kvalita očima pacientů - V roce 2009 bylo pořadí následující: 1. Masarykův onkologický ústav, 2. Nemocnice Na Homolce, 3. FN Hradec Králové, 4. FN Ostrava, 5. Institut klinické a experimentální medicíny. - Průzkum organizuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci se společností STEM/MARK. - Kvalitu měří prostřednictvím spokojenosti pacientů. - Průzkum probíhá jen v nemocnicích a dalších zdravotnických institucích přímo řízených ministerstvem.

Určitým vodítkem kvality, nepoměrně objektivnějším, může být, jak připomíná profesor Vorlíček, i informace, zda je nemocnice akreditována. U akreditovaného zařízení má pak pacient mnohem větší pravděpodobnost, že se věci v nemocnici dělají správným způsobem.

Masarykův ústav se tak může chlubit platnou národní i mezinárodní akreditací. Tento certifikát JCI (Joint Commission International) nedávno obhájila i ostravská fakultka, dříve jej získala ještě pražská Homolka, Ústav hematologie a krevní transfúze a Ústřední vojenská nemocnice.

Z fakultních nemocnic národní certifikát kvality udělovaný Spojenou akreditační komisí obhájily dosud jen čtyři fakultky: ostravská, olomoucká, hradecká a Motol. Certifikát přitom získalo celkem 43 zdravotnických zařízení.

Na tahu je ministr

Každá informace, například o průměrné délce hospitalizace, pooperačních komplikacích či četnosti druhotných nákaz, je cenná. "Tato data bychom uvítali, ale měla by je získat hlavně veřejnost. To by mělo být výsostným zájmem ministerstva zdravotnictví," zdůrazňuje Václav Šmatlák, předseda Sdružení praktických lékařů.

Těžítko leží také na zdravotních pojišťovnách, které ve svých databázích soustřeďují obrovské množství dat o úspěšnosti či naopak neúspěšnosti léčby v té které nemocnici, u toho kterého specialisty či praktického lékaře. A měly by je vydat. Nebo se jimi alespoň řídit a přestat hradit neúspěšnou a neefektivní léčbu. Zatím je do toho nic netlačí, na tahu je tedy ministr zdravotnictví.

Dle názoru odborné veřejnosti spousta dosavadních exministrů hledala jen důvody, proč údaje o tom, jak se kde léčí, nevydávat na světlo boží. Podíl viny má nejen stát a pojišťovna, ale i samotní pacienti. "Měli by se přestat bát a ptát se doktorů, kolik už takových operací dělali, s jakými výsledky, proč chtějí postupovat tak, jak předestřeli," míní David Marx.

V každém případě mají pacienti právo na standardní kvalitu péče, a když ji nedostanou, je to nefér. "Ministr Heger se od počátku kariéry zabývá daty a indikátory kvality péče. Věřím, že s tím něco udělá i v národním měřítku," doufá ředitel Spojené akreditační komise David Marx.

reklama

Diskuse

Zasílat reakce

Zveřejnit e-mail

Zobrazit náhled

Zbývá 1000 znaků

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků