13. srpna po půlnoci maximum meteorického roje Perseidy Vysvětlivky: * Vzájemné přiblížení dvou těles na obloze, tělesa na nebeské sféře leží na severojižní spojnici.
Podmínky pozorování jsou v roce 2010 příznivé, protože nebude rušit Měsíc (je krátce po novu).
13. srpna Mars v konjunkci* s Měsícem (Mars 7° severně)
16. srpna Měsíc v první čtvrti
20. srpna Venuše v největší východní elongaci**
20. srpna Merkur v zastávce (začíná se pohybovat zpětně)
20. srpna Neptun v opozici*** se Sluncem
24. srpna Měsíc v úplňku
24. srpna Merkur v největší východní elongaci (27° 22' od Slunce)
27. srpna Měsíc v první čtvrti
** Označuje úhel mezi Sluncem a planetou, jak je viděn ze Země. Pokud planeta vychází a zapadá později než Slunce, jde o východní elongaci, vychází-li a zapadá dříve než Slunce, mluvíme o západní elongaci.
*** Situace, kdy jsou dvě tělesa na protilehlých místech oblohy. V opozici se Sluncem je Měsíc v úplňku. V době opozice se Sluncem jsou planety vidět většinu noci nebo celou noc.
Zdroj: hvězdárna Ďáblice, www.planetarium.cz/DABLICEOBS/index.htm
Kdo dnes nepůjde brzy spát nebo si nařídí budíka na hodinu a půl po půlnoci, může stát svědkem jednoho z nejkrásnějších jevů vhodných pro pozorování neozbrojeným okem.
"Astronomové očekávají až 75 meteorů za hodinu," uvedl Ivo Míček ze Společnosti pro meziplanetární hmotu. Dobrou zprávou je, že pozorování nebude rušit svit Měsíce, protože byl 10. srpna v novu. Zážitek ale může zkazit počasí, má být oblačno. Roj bude aktivní až do 24. srpna.
Svůj název Perseidy dostaly podle souhvězdí, z něhož zářící stopy zdánlivě vycházejí, tedy Persea. Pocházejí z komety Swift-Tuttle a letos přijdou z 12. na 13. srpna mezi 01:30 a 04:00.
Existují i další meteorické roje Leonidy nebo například Drakonidy, ty ale obvykle nejsou tak nápadné. A při troše štěstí můžete krátce spatřit i osamělou "padající hvězdu" (odborně řečeno sporadický meteor) kteroukoliv noc.
Ve skutečnosti o hvězdy nejde. Meteorický roj vzniká tak, že Země na své dráze kříží dráhu několika současných nebo již rozpadlých komet. Na ní stále zůstává velké množství nepatrných částeček z mateřského tělesa.
Protože ty v takovém případě pronikají do zemské atmosféry vysokou rychlostí (až 70 km/s), rozžhaví se a jasně zazáří, přestože jejich velikost se pohybuje od zlomků milimetrů po několik málo centimetrů. Na povrch se však nedostane téměř žádný.
Meteorické roje se vyznačují zajímavou vlastností: v každém z nich "padající hvězdy" zdánlivě vylétají z jednoho bodu na obloze. Tomuto bodu se říká radiant a dává roji jméno, protože názvy jsou odvozeny od latinského názvu souhvězdí, v němž se radiant nachází.
Vydatnost meteorických rojů značně kolísá. V historických záznamech jsou popisy až stovek tisíc světelných záblesků za hodinu, většinou však jde jen o několik málo za minutu - pak se jevu říká meteorický déšť.
Jiným důvodem zklamání je, že tato oblaka se časem rozptylují a vyčerpávají. Důležitou roli hraje také počasí, to jestli svítí Měsíc, v jaké je fázi, a denní doba, v níž úkaz vrcholí v místě pozorování.
Mapa noční oblohy v srpnu 2010
