Daniel Anýž: Mešita a tíseň na Ground Zero

Když Evropa vášnivě diskutuje o zakazování mešit ve Švýcarsku, šátků ve Francii či o bigotních voličkách a jejich osvícených premiérech v Anglii, argumenty debatérů míří za oceán. Do USA, země náboženské a kulturní tolerance. Do "tavícího kotlíku" národností, etnik a zvyků. Spor o výstavbu islámského centra v těsné blízkosti Ground Zero na Manhattanu, ale ukazuje, že struktura americké společnosti není o nic méně rozporuplná, než jakou známe ze zemí starého kontinentu.

Řada odpůrců záměru postavit mešitu 70 metrů od místa, kde pod sebou po teroristickém útoku "Dvojčata" pohřbily na 3000 lidí, má příliš složité pocity, než aby je bylo možné označit za ustrašené xenofoby -jak jsou příznivci stavby nazýváni. A nic na tom nemění ani výpady konzervativní pravice, která pro své potřeby znásilňuje veškerý občanský odpor a ústy Newta Gingriche vyhlašuje, že dokud nebudou stát v Saudské Arábii kostely a synagogy, nemá co dělat ani mešita na Manhattanu.

Spojené státy ale právě na Manhattanu okusily evropský problém. Prostorovou stísněnost, s níž si zatím nemusely dělat hlavu. Proč, když ve státě New York jedete kolem židovského kibucu s ukazateli do mikve; o několik stovek kilometrů jižněji v Pennsylvánii předjíždíte koňské povozy Amišů, kteří nechtějí mít s vaším světem společnou ani elektrickou zásuvku; zatímco se o další stovky kilometrů dále ve Washingtonu scházejí muslimové k modlitbám v mešitě na Massachusetts Avenue, několik málo mil od Bílého domu.

A tento faktor "měřítka" hraje roli také v doposud bezproblémovém začlenění muslimů do americké společnosti. Ve Spojených státech jich žijí dva miliony, kdyby jich mělo být v přepočtu a struktuře jako ve Francii, šlo by o 40 milionů, koncentrovaných do několika málo aglomerací. Na Ground Zero se velkorysý americký prostor najednou smrštil.

New York Times píše o "Monumentu tolerance", když chválí rozhodnutí mešitu stavět. Starosta Michael Bloomberg zdůrazňuje důsledné oddělení státu a církve, američtí liberální komentátoři tvrdí, že do odporu k mešitě se promítá i současná ekonomická krize, která vždy posouvá společnost ke xenofobii.

Jenže v této konkrétní situaci tyhle argumenty mnohým Newyorčanům - a to i těm, kteří ekonomickou nepohodou nestrádají a které by zbytek Ameriky jindy s gustem označil za levičáky z východního pobřeží - znějí jako prosazování "tolerance" tam, kde se důsledky obrátí přesně proti smyslu a obsahu tohoto pojmu. Jejich návrh posunout muslimské kulturní centrum dále od Ground Zero nicméně zastánci mešity zesměšňují: jaký je v tom prý rozdíl, když jde přece o princip, o nedělitelné právo na svobodu projevu a vyznání?

Ten rozdíl - odpovídá za ostatní publicistka Susan Jacobyová v deníku Washington Post - by byl v několika dalších blocích; na místě, kde by se muslimské kulturní centrum začlenilo do skutečné funkční městské infrastruktury - a tím spíše by mohlo naplňovat svou deklarovanou misi mezináboženské a mezikulturní tolerance. Přímo u Ground Zero, u místa, k němuž se vztahují tak komplikované vzpomínky a pocity, bude muslimské centrum s mešitou jen vyvolávat pocity přinejmenším stejně složité. A zbytečně vynucované smršťování amerického prostoru by ve výsledku mohlo vést jen ke zhoršení vztahu většinové americké společnosti s muslimy. K vzájemné nedůvěře, nejistotě a skutečné vzájemné netoleranci evropského typu.