Daniel Anýž: Nastává soumrak "pandí diplomacie"?

Ve vztazích Washingtonu s Pekingem přituhuje. Nejdříve se zlobili Američané za Google, teď zase varovný prst zvedají Číňané kvůli prodeji amerických zbraní na Tchaj-wan. A to všechno v době, kdy v Radě bezpečnosti OSN je na programu jednání o íránském programu, a Spojeným státům tak nakonec nemusí být nic platné ani to, že prý (jak avizují někteří američtí komentátoři) pro sankce přemluvili i Rusy, když vše zase spolehlivě zablokuje mrzutá Čína.

Nixon a jeho krávy

Co s tím? Chtělo by to trochu "pandí diplomacie". Pandy, tihle živí plyšáci, přece už pomáhaly při velkém americko-čínském oteplení za prezidenta Richarda Nixona na začátku 70. let. Po jeho návštěvě v Pekingu mu Mao poslal darem pandí páreček, který v washingtonské zoo osobně přivítala tehdejší první dáma. Zatímco Nixon, který měl, jak známo, trochu oslabenou sociální inteligenci, se na pandy nikdy nepřišel kouknout a na oplátku pro Maa nepřišel na nic lepšího než na dva pižmoně východní. Což jsou takové divoké dlouhosrsté krávy, zvyklé na příšernou zimu.

Ale fungovalo to, vztahy se otevřely a z o něco novější historie je zde obrázek náměstka amerického ministerstva zahraničí Roberta Zoellicka, který se v lednu 2006 během návštěvy v Číně přitulil k pandě. "Chcete vědět, jaký to byl pocit? Měkkoučký," odpovídal reportérům a z výrazu "pandí objímání" se stal diplomatický terminus technicus.

Hloupé ovšem je, že přesně ve chvíli, kdy by teď Amerika trochu více vstřícnosti ze strany Pekingu znova potřebovala, vyvíjí se špatně i pandí diplomacie. Přinejmenším pro obyvatele Washingtonu a širokého okolí, kteří se o víkendu v slzách loučili se čtyřletým pandím chlapcem jménem Tai Shan, což v překladu znamená "klidná hora". Z požadavku Číňanů se Tai Shan nyní do těch klidných hor, do čínských bambusových hvozdů, musí vrátit. Přestože se narodil v USA, a má tak americké občanství. Čínská pravidla jsou ale přísná, všechny pandy v amerických zoo jsou na zapůjčku a pokud se jim náhodou podaří zplodit potomky, ti také patří Číně.

Můj pobyt ve Washingtonu se v podstatě překrýval s Tai Shanovým, narodil se pár měsíců před tím, než jsem tam na konci roku 2005 dorazil, zblízka jsem tak sledoval, jak jedno roztomilé zvířátko dokázalo pobláznit hlavní město svobodného světa.

Ať žijí české píďalky

Jméno se vybíralo ve všelidové soutěži, ve Washington Post vycházelo upozornění, kolik ještě dnů zbývá na zaslání návrhu. Po vypuštění Tai Shana do výběhu jste si ještě zhruba rok museli rezervovat lístek, aby se na vás v dlouhé frontě dostalo.

Starosta Adrian Fenty Tai Shana označil za "nejdůležitějšího občana" města a možná tím myslel i to, že 10 milionů dolarů, které washingtonská zoo platí Číně za zapůjčku rodičů Tai Shana, se jí bohatě vrátilo.

Vstup do zoo, která patří pod nadaci Smithsonian Institution je sice zadarmo, ale kolem Tai Shana se vytvořil obrovský pandí byznys. Hračky, puzzle, hrníčky , oblečení od hlavy k patě, přívěsky, magnety, zvláštní známka vydaná u příležitosti narozenin. Nejčastější věta v zoo musela v uplynulých čtyřech letech znít: Mámo, kup mi pandu. Ještě teď, kdy Tai Shan bude ve středu naložen do leteckého speciálu společností FedEx, upozorňuje webová stránka zoo: Opatřete si suvenýr Tai Shan, než dojdou zásoby.

Pozoruhodné je, že trocha Tai Shanova lesku nakonec dopadla i na Česko. Nedávný článek ve Washington Post totiž začal větou: "Město přichází o pandu z Číny, ale dostane tři červené píďalky z České republiky." Čímž byly míněny tramvajové soupravy od společnosti Škoda-Inekon, které by měly zhruba do dvou let začít jezdit v jihovýchodní části amerického hlavního města. A na rozdíl od pandy už také ve Washingtonu zůstanou, dokud se nerozpadnou.