Adam Černý: Po Arafátovi jen otázky

Po Arafátovi jen otázky

Nejistota je snad nejčastější slovo provázející skon palestinského vůdce Jásira Arafáta. V pyramidově stavěném systému, kde ovládací táhla drží jedny ruce, to ani nemůže být jinak. Scénáře "doby po" sahají od krveprolévání vyvolaném spontánním pochodem Palestinců s tělem zesnulého do Jeruzaléma až po naděje na zásadní průlom v mírovém procesu. Uvidíme, kdo se prosadí jako nová autorita na Západním břehu a v pásmu Gazy a jak nové situace využije izraelská vláda a také americký prezident Bush zbavený předvolební zátěže. Zatím platí: mnoho jasných otázek a málo jistých odpovědí.
Jásir Arafát udělal z palestinského problému trvalé téma světové politiky. Všechna další hodnocení jeho osobnosti jsou už přinejmenším rozporná. Palestinci sice uctívali jeho autoritu, zároveň je ale popuzovala rozlezlá korupce a bezostyšné protěžování bratránků a poskoků - a to nejcennější, samostatný stát, jim už Arafát nepřinese. Stejně tak vůdcové arabských zemí rádi a oprávněně poukazují na klíčový význam palestinského problému, nikdo z nich ale nestál o to dlouhodobě u sebe hostit vedení Organizace pro osvobození Palestiny. V Jordánsku či Libanonu tento pobyt dokonce vyústil v ozbrojený konflikt.
V Arafátově případě úsloví, že mír se uzavírá jen s nepřítelem, dostává obrysy cynické politiky. Se svou minulostí, kdy razil heslo "Lidi nezaujmou slova, ale kulky", se otevřeně nevyrovnal. Jeho řeči o imperialistickém útlaku dobře zněly na mírových kongresech, v této části světa ale zaváněly pokrytectvím. Peníze z Moskvy či Prahy přicházely vhod, takže o gulagu či politických vězních v Sovětském svazu se nikdy nezmínil.