Extremisté neslábnou, jenom se lépe skrývají

reklama

Před měsícem se v třísethlavé Tuchorazi na Českobrodsku objevilo na jeden večer několik stovek neonacistů. V místním sále podle pozvánek koncertovaly dvě ultrapravicové kapely z Dánska a z Německa. "Přijeli i cizinci, počítám, že jich tady bylo na tři stovky," říká starosta obce Oldřich Bílek. Policie nechala mezinárodní koncert bez potíží proběhnout a ani o něm neinformovala.
Tento případ ilustruje, co dnes dělají čeští extremisté a jak k nim zdejší policie přistupuje.
Ještě přede dvěma lety ministr vnitra Stanislav Gross sliboval, že českým neonacistům mezinárodní akce, na něž přijíždí extremisté z celé Evropy, znemožní. Dnes mluvčí Grossova ministerstva Marie Masaříková říká: "Na extremistické scéně jsme nezaznamenali podstatné změny. Základna skinheadů nenarůstá, spíš nastala generační obměna."
Jenže útlum je jen zdánlivý: radikálové se stáhli do podzemí, kde vydělávají na rasistické hudbě.
"Neonacisté pořádají koncerty týden co týden. Akorát se o nich nemluví tolik jako dřív. Policie o nich sice ví, ale odmítá o nich informovat. V podstatě jen dohlíží, aby si neonacisté odbyli své v uzavřených sálech a nikdo zvenčí se o ničem nedozvěděl," tvrdí aktivista Ondřej Cakl, který dlouhodobě neonacistickou scénu sleduje.

Paradox: Hurá do Evropy
Pravicoví radikálové, kteří brojí proti Evropské unii a kteří na svých demonstracích skandují "Čechy Čechům", paradoxně vstoupili do evropského společenství už dávno. Se zahraničními extremisty udržují vřelé kontakty. Když někoho z nich policie zatkne, bleskurychle uspořádají mezinárodní sbírku.
To se stalo v případě zpěváka ruské neonacistické kapely Kolowrat, jehož pražská policie zadržela před několika týdny. Čeští příznivci nyní shromažďují peníze na to, aby mu zaplatili co nejlepšího právníka a ulehčili mu život za zdmi vazební věznice.
"Tvrdit, že jsou neonacisté v útlumu, je krátkozraké," varuje politolog Jan Rataj, který se nacionalismem zabývá. "Bezstarostnost není na místě už kvůli našemu vstupu do Evropské unie. Pravicoví radikálové si uvědomují, že přinese i řadu problémů, z nichž mohou těžit. Kupříkladu vlna přistěhovalství probudila v osmdesátých letech extremistické strany i v zemích naprosto tolerantních."
Nemusí přitom jít jen o příliv uprchlíků. Zemědělce může roztrpčit prodej půdy, dělníky zase majetky zahraničních podnikatelů, kteří u nás začnou obchodovat více než dosud. "Z toho všeho mohou ultrapravičáci těžit," upozorňuje politolog.
Nacionalistických politických stran, které by se těchto témat ujaly, je několik. Kromě starší Vlastenecké fronty vzniklo například Národní sjednocení, které pořádalo 1. května pochod Prahou.
Mění se i sociální složení extremistů. Zatímco na počátku devadesátých let se k radikálním pravicovým názorům hlásili především holohlaví násilníci, kteří své vzdělání ukončili na odborném učilišti, dnes mezi extremisty přibývá vysokoškoláků. Na volební kandidátce Národního sjednocení do evropského parlamentu stojí před většinou jmen vysokoškolský titul.

Vlevo klid. Také zdánlivý?
Zatímco na pravé straně extremistické scény to vypadá na postupné sbírání sil, na levé jde nejspíš o skutečný ústup.
Soudě například podle prvomájového pochodu Prahou, stalo se z českých anarchistů umírněné hnutí. "Běžíte jako na dostizích. Nezpomalíte?" říkal zástupu anarchistů policejní důstojník, který je v sobotu doprovázel. A tři stovky mladých lidí pod rudo-černými prapory jej poslechly na slovo. Totéž se několikrát opakovalo.
"Anarchoautonomní hnutí je jako celek od summitu NATO, který se konal v roce 2002, stále v útlumu," charakterizuje tento tábor Masaříková z vnitra. A skutečně: od pražského summitu, kdy se snažila česká buňka v metropoli uspořádat mohutné protesty, neuskutečnili anarchisté nic, co by stálo za zaznamenání.
"Pokud to posuzujeme podle násilností a pouličních demonstrací, na síle ztrácíme. Pokud podle myšlenkového potenciálu, tak naopak," míní anarchistický veterán Jakub Polák.
A dodává: "Nenechte se mýlit. To, že se nekonají pouliční monstrakce, neznamená, že nenazrává čas změny."